Jsou vílí kruhy na cestách hedvábné šaty víří prach Venuše stojí v misce Vah noc tisící a prvá
poslední příběh
Ve vlasech věnec z obilí a ticho na jazyku jen zvony slaví konec dne a na dně studny bezedné je druhá půlka vzlyku
usnula jenom na chvíli
Klasy jsou pískem zaváté noc s nocí sčítá dluhy naposled přijde po špičkách naposled kouzlí slovy pak králi Damoklovi odkáže věčný tichý strach ve snech se vrací nazpátek
den tisící a druhý
Epilog
Venuše mizí z hvězdných drah jediným tahem král dal šach když cesty k matu mizí v tmách noc tisící a druhá
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Stormbringer', 12.02.2007 23:13.
víly jsou poetické, atmosferické, pole též, noci jakbysmet, vlasy rovněž, souhvězdí samozřejmě, je to báseň narvaná poezií, což nemusí být vždy dobře, ale tady to je dobře...
Mám pocit, že by to mohla být část z delší skladby, neplánuješ to?
Je to psáno krásnou češtinou, plyne lehce....připomíná mi poetikou Šiktancova Adama a Evu.