V místnosti již bylo okolo desíti policistů, když jsem se dostal na místo. Na první pohled se jednalo o standardní sebevraždu, průstřel hlavy v oblasti spánku a devítimilimetrová pistole v jeho ruce. Bylo mi sděleno, že v domě byl sám a manželka s dětmi se nachází v zahraničí. Policii zavolal soused, jenž uslyšel výstřel. Stále jsem byl přesvědčen, že je to ložený případ; dokážu, že se jedná o sebevraždu, vypátrám důvod, proč se zastřelil a bude to. Jenomže by to zatraceně moc chtělo dopis na rozloučenou, který zatím nikdo nenašel. Když jsem se vrátil na stanici, na stole mi ležely všechny možné předměty, jež by nám mohly pomoci s případem. Zaujala mě audiokazeta, kterou měla oběť v kapse. Poslal jsem podřízeného pro přehrávač a netrpělivě čekal, co na pásce bude...
  Zdravíčko, jmenuji se Bill Desister (jednalo se o jméno zastřeleného), pokud posloucháte tuto nahrávku, jsem již patrně mrtvý. Nejspíš vás zajímá, proč jsem si vzal život, pokusím se to vysvětlit. Asi před dvěma týdny jsem byl na operním představení. Jednalo se o Pucciniho Toscu, což není podstatné. Po druhém dějství jsem zaslechl, jak se dva gentlemani přou, který sólista je lepší. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby vše nevyústilo v tvrdou rvačku. V tu chvíli mi došlo, jak malý rozdíl je mezi takzvanou smetánkou a opovrhovanou lůzou. Způsob, jak se chováme není dán našimi kvalitami, nýbrž společností, ve které se nacházíme. Nevím toho moc o Jungovi, ale myslím, že to byl on, kdo přišel s teorií duality. Dvě protichůdné vlastnosti se nachází v každém z nás. Nic není černobílé. Nebo tak něco.
  V momentě, kdy někdo spáchá zločin, popřípadě si vezme život, hned se hledá opodstatnění. Jednal v afektu, chtěl zbohatnout a když na to nic nepasuje, prohlásí dotyčného za blázna. Věřte mi, že k šílenství mám daleko. Stále jsem vám neřekl, proč jsem se zabil. Sice jsem to už naznačil, nicméně přiznávám, že to může být stále nejasné. Nikdy jsem se nedokázal smířit s tím, že člověk jedná vždy v souladu s pudem sebezáchovy. Přišlo mi absurdní, aby život ve světě, který je tak hrozný, kde neustále trpíme, aby ten náš život měl takovou cenu, že se ho nikdo nedokáže bezdůvodně vzdát. Já nemám nepřátele, miluji ženu i své dvě dcery, vydělal jsem dost peněz a zdraví mi sloužilo zcela perfektně. Je mi líto, že tady nebudu, až vyřknete verdikt nad mou sebevraždou. Označíte mě za cvoka? Prosím vás o jednu věc, tuhle kazetu nepouštějte manželce. A ještě něco. Vyhledejte mého přítele Thomase Daytona, pomůže vám s mým případem.
  Když kazeta dohrála, asi minutu všichni mlčeli. Bylo to cosi nového, nikdo z nás se s něčím podobným nikdy dřív nesetkal. Nezbývalo, než vyhledat muže jménem Thomas Dayton. Kdo to sakra může být, to jméno je mi povědomé. Chlapi, neslyšel někdo z vás o tom Daytonovi? Ale jasně, vždyť je to ten muž z novin. Jak se ten článek jmenoval?! Thomas Dayton, muž který masturboval před královnou. Nebylo těžké Daytona najít. O to horší byl výslech. Jediné, co z něj vypadlo bylo, že se s Desisterem seznámil v samoobsluze, kde ukradl cigarety. Krabičku následně vyhodil do popelnice, je prý nekuřák. Více nám v souvislosti se sebevraždou neprozradil. Jen stále trval na tom, aby byl za krádež cigaret zatčen.