| Prolog |
|---|
|
| Hudba zas ke mně připlouvá |
Počkejte, Pane. Která cesta vede domů?
Zhasli světlo a koutem se sune tma.
V téhle místnosti nejsou žádné rozcestníky,
jen čtyři ženy přes osmdesát,
zabalené v plédech.
La la la, ach ta hudba ke mně zas připlouvá
a cítím onu melodii,
kterou hráli tu noc,
kdy mě nechali v tomhle soukromém ústavu na kopci.
Představ si to.
Rádio hrálo a tady byli samí blázni.
Líbilo se mi to a tančila jsem v kruhu.
Hudba opájí smysly
a zábavným způsobem vidí víc než já.
Myslím tím, že si víc pamatuje;
pamatuje si první noc tady.
Bylo to za mrazivé listopadové zimy;
dokonce i hvězdy byly na nebi přišpendlený a
měsíc příliš zářivý
se linul mřížemi a nakazil mě
tímhle zpěvem hlavy.
Všechno ostatní jsem zapomněla.
Zamykají mě do téhle místnosti v osm ráno
a nejsou tu žádná znamení,
která by mě vyvedla ven,
jen rádio si pro sebe vyhrává písničku,
která pamatuje
víc než já. Ó la la la.
Tu noc, kdy jsem přišla,
jsem tančila kruhem
a neměla strach.
Pane?
MUSIC SWIMS BACK TO ME
Wait Mister. Which way is home?
They turned the light out
and the dark is moving in the corner.
There are no sign posts in this room,
four ladies, over eighty,
in diapers every one of them.
La la la, Oh music swims back to me
and I can feel the tune they played
the night they left me
in this private institution on a hill.
Imagine it. A radio playing
and everyone here was crazy.
I liked it and danced in a circle.
Music pours over the sense
and in a funny way
music sees more than I.
I mean it remembers better;
remembers the first night here.
It was the strangled cold of November;
even the stars were strapped in the sky
and the moon too bright
forking through the bars to stick me
with a singing in the head.
I have forgotten all the rest.
They lock me in this chair at eight a.m.
and there are no signs to tell the way,
just the radio beating to itself
and the song that remembers
more than I. Oh, la la la.
The night I came I danced a circle
and was not afraid.
Mister?
|
|
| Epilog |
Anne Gray Harvey Sexton, básnířka a dramatička, se otrávila oxidem uhlíku ve své garáži ve věku 46 let
cvičný překlad |
|
Počet úprav: 12, naposledy upravil(a) 'Diotima', 09.02.2007 19:08.
| Názory čtenářů |
09.02.2007 15:26
 way 
|
pred chvíľou než som vošla do bytu mi práve vírili v hlave myšlienky na jedného, čo nedávno dobrovoľne skončil..asi som si niečo broukala a myslela pritom na to, ako niektorí ľudia vyhárajú zvnútra, rozdávajú sa do dna a postrácajú sily na vlatný dych
a hneď na to, ma napadlo ako sa Rudo Sloboda obesil, keď som bola v Amerike a bolo mi z toho strašne zle..
a iní a iní a ďalší
a tak ma nič iné nenapadá, len to, že dostať od boha dar tvoriť, je vlastne trest |
09.02.2007 15:48
way
|
báseň krásna..
predošlý názor mal byť skrytý:(sorry |
09.02.2007 16:29
 stanislav
|
docela jo |
09.02.2007 16:50
 Diotima
|
ano, way, síly nejsou nekonečné .. jak vysvětloval tuhle Humble z vědeckého pohledu, když není v těle energie dost, nastane smrt, a někdo to ještě z posledních sil smrti usnadní .. rozdat se .. na dlouhý hovor
|
09.02.2007 16:56
guy
|
* |
10.02.2007 12:48
 adammi
|
Konvalina napsal(a): Překlad posoudit neumím, ale báseň se mi líbí moc * |
11.02.2007 12:23
Emily 
|
podle vědeckých výzkumů umělci prý častěji páchají sebevraždu než ostatní . a basnířky jsou úplně nejohroženější druh - o něco lépe na tom jsou ti, kdo píšou prózu- psali v sobotních novinách.
překlad dosti věrný originálu -líbí se mi |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
