| Prolog |
|---|
| Pomoc, prosím pomozte mi. Je to silnější než já. Je to hrozivé. Je to...jsem to já. Pomozte. Anebo ne, co bych potom říkal? |
|
| Něco a nebo radši ne |
Seděl jsem na posteli a zíral do monitoru notebooku. Nebylo tam nic zajímavého, ale já se tvářil
jako že je. Veselé a nevinné video Happy Tree Friends pomalu končilo. Co teď? Pustím to znovu. Ne, už raději ne, po šesté bych to už asi nezvládnul. Proč ne? Protože už vím, jak to dopadne. Tak budu dělat, že to nevím. No...tohle se mi nelíbí. Ani trochu. Zkusím to znovu:
***
Seděl na posteli a zíral do monitoru notebooku. Není tam nic zajímavého, ale on se tváří, jako že je. Veselé a nevinné video Happy Tree Friends pomalu končí. Co teď? zeptal se sám sebe. Ticho bylo dostatečnou odpovědí. Bude se nudit.....ale proč? Může přece něco dělat! Ano, nudit se. Asi ho to baví nebo co. Najednou se něco stalo. Co? Nikdo neví. Nebylo nic vidět, nic slyšet. Jenom pocit čehosi ustlal si v jeho hlavě. A nechce se mu pryč. Sakra!
***
Ale já věděl, že podobné věci se mi stávají často. Že pořád jenom tak sedím a nic pořádného nedělám. Že mne přepadne touha něco udělat. A já podlehnu i odolám zároveň. Už se pomalu šeří. Cítím pronikavou esenci vonné tyčinky. Svět je přece jenom krásné místo-když se mu ovšem chce, což se stává málokdy. Mám dobrou náladu a mám ji rád. Maluji si na počítači svoji budoucnost. Budu spisovatel
-a slavný
-a bohatý
-a uznávaný
-a šťastný
a už je venku tma.
Pomalu, abych nerozsypal svoje lego naivity, vstanu a zapálím svíčku. Hoří. Dělá to velmi nerada, protože ji to zabíjí, ale přesto hoří. Je to divné. Všechno je svým způsobem divné. Strašně divné. I já. Dělám něco jiného než bych měl, přestože vím, že budu potrestán. Možná si někdo splete trest s odměnou a splní mi tak mé sny.....ne, na to nelze spoléhat. Je třeba zabít nebo alespoň uspat v sobě tu šílenou chuť na čokoládu...musím se spokojit s chlebem, byť mi nechutná. Obyčejný chléb obyčejných lidí.
***
Cosi se stalo. Jeho pohled se změnil. Vypnul počítač, sfouknul svíčku a rozsvítil normální světlo. Sedl si za stůl, vytáhnul učebnici a začal se učit. I stvořil smysl pro povinnost a viděl, že je to dobré. Tak končil den prvý a noc si zabírala jeho trůn. Hodiny povzbuzovaly závody ručiček. Svět se točil a nic zajímavého se vlastně nedělo. V půl jedenácté navštívil koupelnu. Cítil se vyčerpanější než kdy jindy. Učení ho stálo příliš mnoho sil, proto přivítal proud horké vody a teplou náruč vlastní postele.
***
Ráno. Budík dělá takové ty odporné věci-chce na sebe upoutat pozornost. Uctivě mu poděkuji a vstanu. Je věru nádherné ráno! Mám ještě dost času na zopakování si látky-co když budu dnes vyzkoušený? Tělo zaplaví proud paniky. Příjemné.
***
-Ahoj.
-Ahoj.
-Umíš to?
-Myslíš češtinu, angličtinu nebo matiku?
-Všechno.
-No...učil jsem se to, ale nevěřím si.
-To já taky ne. Vyšla ti ta úloha?
-Ano.
-A můžu si ji zkontrolovat? Mně totiž vyšla nějak blbě.
-Klidně.
-Díky.
-Není zač.
-Hele, máme to stejně.
-Možná stejně špatně.
-Možná, ale spíš to bude dobře.
-Tome?
-Jo?
-Víš, jak jsi mě zval minulý týden do pizzerky....
-Hm.
-Co tento pátek?
-Promiň, ale asi si budu číst a potom půjdu s kámošema ven.
-To je škoda.
-To jo...tak snad příště.
-Dobře.
***
Cítí se lehce zmatený. Jeho svět dostal nový obličej...možná lepší. Jenomže on si není jistý, jestli chce zapomenou na vrásky a nedostatky toho starého. Všechno to bylo takové....jedinečné. Ale teď... Ne, musí zapomenout na to, co bylo-nyní ho čeká lepší život. Život bez pozvání do pizzerie? Ale no tak...vždyť ona ho odmítá už půl roku, může to jednou udělat i on, ne?
***
Tak tedy...jdu domů. Přemýšlím...malinko. Připadá mi, že ne všichni přijali mou novou osobu s nadšením. Přesto vím: každý po ní volal. Otázky s logem firmy PROČ létají vzduchem v mé hlavě a občas nějaká narazí do lebky. Není to moc příjemné. Přidám do kroku. Zkusím je zničit armádou prášků proti bolesti, které nám tak doporučují migrénou zničené dámy v autě, obklopeny davem soutěžechtivých lidí.
***
Leží na posteli a představuje si sám sebe. Rozmlouvá se svou představou a je mu najednou dobře, přestože se tak úplně nedokáží ti dva shodnout. Cítí se skvěle, protože konečně může být takový, jaký chce být. Připlížíme se k němu…k nim a poslechneme si kousek jejich rozhovoru, abychom mohli pochopit jeho…jejich mysl.
***
-Je to tak, nevěříš?
-Ne.
-Co se ti na tom nezdá?
-Upřímně?
-Jak jinak?
-Úplně všechno.
-Jmenuj.
-Proč bych měl?
-Něco si vyber a zdůvodni mi, proč se ti to nelíbí.
-Nemůže se mi to nelíbit jenom tak?
-Nic se ti nemůže nelíbit jenom tak.
-Mýlíš se.
-Nemýlím.
-Ale jo, mýlíš, tohle je přesně ta věc, co se mi jenom tak nelíbí.
-Dobře, co s tím můžu dělat?
-Nic.
-Takže?
-Takže nic.
-Chci být jiný, lepší.
-Ale zatím jsi jako ostatní.
-Myslíš, že jsou špatní?
-Ne, to ne. Jsou jenom jiní než ty.
-Nejsou.
-Ale ano. Nenuť se do toho.
-Já se…
-Nutíš se…chceš být jako oni, abys zapadnul.
-Ne, to není pr…jo, máš pravdu.
-Tak vidíš.
-Co s tím?
-Musíš vědět, co chceš.
-Vím to.
-Opravdu?
-Ano.
-Co chceš?
-Já to vím.
-Tak mi to řekni.
-Chci být…chci být…být…
-JO.
-Hm?
-Máš dobrý důvod.
-Ještě jsem ti ho neřekl.
-Ale přesto, už ten začátek stačí. Je to dobré.
-Myslíš?
-Jo.
-Máš být skeptický.
-A plný pesimismu.
-Přesně tak….Proč nejsi…?
-Protože bych měl.
-To nedává smysl.
-To doufám.
-Tak proč…?
-Odpovídám tím na vše.
-Jo?
-Ano. Buď svůj. Je jedno, jak se máš chovat, dělej to, co sám chceš.
-To nebude fungovat.
-Myslíš?
-Myslím.
-Tak to zkus.
-Dobře.
***
Je ráno. Budík už nezvoní. A ví proč. Mému uhrančivému pohledu neodolá nikdo. Jsem nevyspaný. HODNĚ nevyspaný. Mrknu do kalendáře, abych věděl, co je dnes za den….úterý…do hajzlu.. Měl bych jít do školy…byť se mi šíleně chce. Ach jo. Nahážu do tašky nějaké ty učebnice a jdu na vlak.
***
-Ahoj.
-Ahoj.
-Mohl bych si dovolit poznamenat, že dnes vypadáš božsky? Možná ti to přijde jako klišé, bože, už jsem to řekl tolikrát, ale věř mi, dneska to platí-snad dvojnásob, protože dnes, dnes se ti muselo zdát něco obzvlášť pěkného, neboť celá záříš a svou krásou rozehříváš srdce všech kolem-a já jsem nejblíž..proto se prosím nediv, že na tebe chci koukat celý zbytek svého života, i kdybys mne teď umlátila pánvičkou nebo mě přejel vlak. Prostě a jednoduše, rád bych tě pozval na kousek křupavé Itálie s chutí feferonek a šunky… Co ty na to?
-Jejda, promiň, já dneska nemám čas.
-Smím vědět proč?
-Jdu se ségrou nakupovat.
-Ach tak.
-Je mi to líto.
-Jo. To věřím.
-Můžem jindy.
-Ok.
***
Byl to den jako každý jiný. Sluníčko svítilo a on měl pocit, že je vše zase jak má být. Ne správné, ale…nedokázal to popsat…prostě vše bylo takové, jaké to znal. Nemohl ze sebe udělat lepšího člověka, aniž by ztratil sám sebe, a proto se nezměnil.
***
Pokoušel jsem se o to. Několikrát. Zoufale. Marně. Rezignoval jsem. Ale někteří ne. Chtějí mne vidět ve stejnokroji obyčejného člověka, co mu záleží na budoucnosti a snaží se to někam dotáhnout. Učí se a mají dobré výsledky. Jsou zodpovědní. Nepatřím tam. Jsem sám. Já a tisíc myšlenek na dort bez dortu.
|
|
| Epilog |
| Uvězněn v cele z jednoho otazníku, brouzdám místní sítí zbytečnosti a melancholie a utápím se v slzách těch jiných. Dělá mi to dobře a zítra asi bude sněžit. Ta židle se sem nehodí, a tak nevím, proč o ní píšu. Asi jsem chtěl stvořit nějaký epilog…no tak to se mi zase jednou něco povedlo.
A zavírat za sebou bude kdo?
…
No proto!
|
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Kaunaz Isa', 29.12.2006 02:18.
| Názory čtenářů |
29.12.2006 00:27
 Adin Mandl  
|
"...zapálím svíčku. Hoří. Dělá to velmi nerada, protože ji to zabíjí, ale přesto hoří."
fajn, pěkné momenty |
29.12.2006 02:14
Kaunaz Isa
|
a sakra...formátování jsem někde ztratil po cestě...hm... |
29.12.2006 09:01
Dominika
|
fajn čtení... |
29.12.2006 09:06
 Andromeda
|
I stvořil smysl pro povinnost a viděl, že je to dobré.
:o) |
29.12.2006 11:09
Haber
|
zaujímavé |
29.12.2006 23:08
ataman
|
pekne brouzdani siti zbytecnosti a melancholie... |
25.12.2007 19:04
engelmar
|
Myšlenka docela dobrá a zajímavá, ale místy to bylo na mě asložité a utahané, asi to bude mnou, nemám dneska náladu na taková díla, ale nedočet jsem to. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|