Tvé holé věty bez listí i stínu

v podzimu roku v němž se neurodí

povídky ze špatného magazinu

(kdo komu bude dávat vinu

bez kompasu na opuštěné lodi)

Zlomený stěžeň, plachta rozedrána

a kapitánský můstek opuštěný

v podpalubí nafukovací panna

ubohý křižník, Bludného Holanďana

(po dlouhých nocích beznadějná rána

kdy umírá ještě i nepokřtěný )

Mé holé věty, plné otazníků

 kde  plody by snad zrát už dávno měly

ze slůvek štavnatých a plných díků

i vyslyšených proseb námořníků

kde ozvěny by nikdy nedozněly.
 

Ta naše ticha opuštěných chrámů

kde svíčky topí se ve vlastním vosku

kázání marná starých Dalai Lámů

jak suché drobky srdcí z marcipánu

co po jarmarku ztvrdly na kiosku…