Tu a tam se stalo, že jsem byl v zaměstnání, které mi zrovna moc nesedlo. Takovým klasickým případem bylo zaměstnání dělníka na stavbě.
„Hele, já si na chvíli odskočím. Zatím házej do míchačky písek,“ řekl mi ten, s nímž jsem měl stavět zeď. Hned na to zmizel s lahví piva v ruce a já jsem zůstal stát před točící se míchačkou. Házení pískem mi celkem šlo. Celkem mě to i bavilo, ale po delší době začala míchačka nestíhat mnou házený písek. Tak jsem lopatu do ní vsunul, abych písek zatlačil. Lopata se však v míchačce zasekla. Bylo mou snahou jí vytáhnout, jenže ona nešla a poté se počala točit. Nenapadlo mě nic lepšího, než se nohama zapřít o míchačku. Nohy se mi však smekly a ocitly se v otvoru míchačky, načež jsem se též otáčel a přitom se nalézal v poloze ležmo na lopatě. V míchačce však vzápětí něco ruplo. Držadlo lopaty se zlomilo a já jsem se rozplácl na zemi. A přitom se na mne vysypala malta i písek zároveň.
To, že malta, se dostala ven, jsem hodlal hned využít ke stavění zdi. Základy již stály a já jsem se dal do díla. Maltou ani cihlami jsem nešetřil. Bylo mi divné, proč na dvou místech rozestavěné zdi jsou dva menší otvory a mezi nimi byl další, širší, který začínal už od země.
„Přeci nemůžu v té zdi nechat takovýhle díry, ač jsou pravidelných rozměrů,“ řekl jsem si a výsledkem mé práce bylo, že ony otvory nebyly. Výsledek mne potěšil a přede mnou stála cihlová zeď bez jediné díry. Pak se objevil můj kolega s lahví od piva skoro vypitou a s dvěma dalšími v kapse.
„To je co! Postavil jsem tu zeď i bez tebe,“ řekl jsem mu radostně.
On však mou radost nesdílel a jen vytřeštil oči, načež dopil láhev piva a sdělil mi:
„A kde je otvor na dveře a otvory na okna?“
„No, to já nevím. Asi se třeba někam ty otvory zakutálely.“
„Ta zeď je nějak nakřivo nebo jsem už tak opilý?“
„To je možná optický klam,“ mínil jsem, ale i mně se zdálo, že zeď se nějak naklání. A ona se opravdu naklonila.
„To není dobrý!“ ozval se kolega, který se jako první vyhrabal z hromady cihel a otevřel obratně druhou láhev piva. Já se vyhrabal lehce otřesen a taktně se vzdaloval.
„Hej, co se tady poflakuješ! Běž pomoc támhle chlapům dělat ten asfalt!“ křikl na mne můj šéf a já jsem poté došel ke skupině dělníků, kteří připomínali sousoší zobrazující opírání se o lopaty. Abych zapadl, tak jsem se přidal.
„Hej, je čas na svačinu!“ zvolal jeden z dělníků a sousoší okamžitě přestalo existovat, přičemž lopaty osaměly a já s nimi.
 Mou pozornost zanedlouho upoutala válcovačka. Zlákala mě natolik, že jsem se za okamžik usadil v její kabině. Její nastartování mi nedělalo žádný problém. Zato její uvedení do pohybu nebylo zrovna moc dobrým nápadem. Rozjela se dozadu. To mne mírně znervóznilo, protože za válcovačkou se nacházela nějaké bouda. Tušení, že do té boudy narazím, se vyplnilo. Dřevěné stavení se záhy rozpadlo a poté všemi směry z něho vyběhlo několik mužů, z nichž někteří si sotva stačili zapínat kalhoty. WC vzápětí přestalo existovat.
 Válcovačka se pak rozjela dopředu a válcovala nejenom asfalt. A mně se poté podařilo prošlápnout pedál od brzd, což nebylo zrovna moc dobré, protože přede mnou byl náhle dřevěný plot, který nebyl pro válcovačku překážkou. A za ním bylo zaparkované auto mého šéfa. Válcovačka jej přejela a ono bylo pojednou placaté.
„To není dobrý!“ ozval se o něco dále vrávoravě stojící můj kolega, který otevíral další láhev piva. Že to nebylo dobré, mně také bylo jasné. Benzínové pumpě se mi podařilo vyhnout, ale nikoliv vedle stojící myčce. Umyla válcovačku i mne dokonale a má jízda s ní pokračovala. Ale jen do té doby než válcovačka zakončila svou jízdu v nekrytém bazénu, v němž zcela přerušila plavecké závody. Má snaha se nenápadně vmísit mezi koupající byla marná. Asi za to mohlo moje oblečení. Netrvalo to dlouho a schovávaná na dně mi nevydržela dlouho, načež jsem se brzo dal na útěk pronásledován ledaským.