,,Okamžitě opusť to letadlo, stane se neštěstí!”

Podíval se doprava, pak doleva a za sebe (před sebe ne, tam to už přece viděl), ale majitele toho hlasu neobjevil. Na chvíli to pustil z hlavy. Pohodlně se opřel, otevřel knížku a čekal, až nastoupí poslední a letadlo konečně vzlétne. Pak se to ozvalo zase.

,,Dělej, vystup! Stane se ti něco špatného, když okamžitě neodejdeš!“

,,Teda tohle je ale hloupý vtip!“

 ,,Prosím?“

,,Jenom že mi přijde mírně nevkusné v období teroristických útoků takhle strašit lidi!“

,,Prosím? Vůbec vám nerozumím.“

,,Vy jste to neslyšel?“

,,Co jako?“

,,To varování… abychom vystoupili…?“

,,Ne, nic takového jsem neslyšel.“ Pán sedící vedle se mírně odsunul.

Tak moment? Co to má být tohle? Děje se tu něco moc zvláštního!

,,Nic zvláštního! Já jsem tvůj vnitřní hlas. Radím ti, abys odešel z letadla a to rychle.“

Prolétly mu hlavou všechny ty příběhy z Reader's Digest a Věřte-nevěřte. Vzpomněl si, jak při nich nechápavě vrtěl hlavou a říkal si, proč sakra ti blbci ten hlas hned neposlechnou. Na dovolenou se vážně těšil, ale možná může nastoupit na nějaké další letadlo, tak co? Pár minut si počká; pro klid duše by to udělat měl. Postavil se.

,,Paní, chci si vystoupit.“

,,Ale to asi nepůjde… Za chilku odlétáme.“

,,Moc prosím. Mám takové tušení, že něco není v pořádku.“

,,Nebojte se pane, celé letadlo bylo zkontrolováno a je naprosto v pořádku, můžete se pěkně v klidu…“

,,Ne! Já v tomhle letadle prostě sedět nebudu!“

Ostatní se začali o stále hlasitější hádku zajímat.

,,Co se děje?“

,,Tento pán si chce mermomocí vystoupit a zpozdit tím váš let.“

,,Proč to děláte, je vám špatně?“

,,Můj vnitřní hlas mi oznámil, že se s letadlem stane neštěstí a že mám okamžitě vystoupit!“

,,Karle! Pojď taky ven, bojím se!“

,,Proboha Jano, buď zticha. Zůstaneme sedět.“

,,Ale ten pán vypadá tak přesvědčeně…“  

,,Moc čte fantastický knihy. Snad tomu nevěříš?“

,,No já nevím. Tak dobře, zůstaneme sedět. Ale jenom proto, že na ty Kanáry vážně chci! A jestli s tim spadnem, tak to bude tvoje vina!“

,,No, mě to teda přesvědčilo. Chci si vystoupit!“

,,Mami, vystoupíme si taky?“

,,Zeptej se tatínka miláčku. A nešťourej se v nose!“

,,Tati?“

,,No, radši bych vystoupil, takovýdle tydle předpovědi se vobčas fakt vyvedou…“

,,Vidíš Karle, všichni vystupují!“

,,Tak si vystup taky, mně to je jedno! Já ale zkrátka letím.“

,,Obávám se pane, že to nepůjde, všichni chtějí vystoupit. Letadlo nemůže letět jen s vámi.“

,,Jakto? Já si na to celej život šetřim a teď ani nevodletim??“

,,Nebojte se, letenky samozřejmě zůstávají v platnosti. Prostě odletíte příštím letadlem nebo tímto, až se důkladně prohlédne.“

Dav lidí se vyvalil ven z letadla. 

Pán s vnitřním hlasem si oddychl. Třeba by to letadlo vůbec nespadlo, ale jistota je jistota. Když šel na záchod opláchnout se vodou, někdo se u něj mohutně zasmál.

,,Muhehehehehe.“

,,Co je? Kdo jste?“

,,To jsem já. Tvůj vnitřní hlas. Chci ti jenom říct, že jsi asi vážně strašný kopyto, když věříš každý píčovině!“

A hlas se smál a smál. Neskutečně dlouho. Dokonce ještě tehdy, když pán nastupoval do dalšího letadla…