Za noci ohňů...
Vínem uzardělá, šátek přes boky,
zatančím v žáru pro vaše oči,
nohama bosýma s lehkostí,
vášní udýchaná, rty se rychle smočí,
v hojivém nápoji radostí...
Tělo omámené rytmu podléhá.

V té noci ohňů...
Před plameny vysvlečená, perličky potu,
pohybem magickým podléhám
kouzelnému zpěvu tamburíny,
zas a znovu sladkou drogu polykám,
dříve snad oblečená do neviny...
Teď odevzdám se nahá smyslnosti.

V té noci vášní...
Radostná malátnost a energie prýštící,
s rozkoší prohýbám se v pase,
ruce nad hlavou jak kroutící se hadi,
muka pocitů když oddají se kráse,
na hranici upálím svou lásku, už to nevadí...
Mezi stovkami tváří já sama hořím.

Za noci prosté citů...
Nekonečné uvolnění, euforie bolestí,
svíjící se tělo se smíchem lápá po dechu,
Tvé oči v davu celou mě stravují,
na  mé tváři, ňadrech přilepené, nedopřejí oddechu,
když chtíčem svéhlavým mou duši žalují...
To z hříchu čistoty a vroucího srdce.

Za nocí ohňů...
To plameny k obloze spínají ruce,
v tu chvíli šance je, že peklo a nebe se spojí,
láska a vášeň, duše a tělo,
nádhera nekonečná, mohou být svoji,
snad dříve v legendách tohle se dělo...
Za noci ohňů se probouzí a zmírají mé touhy.