Začínám

a tak jen po krůčcích

chci dát

tu moc, že nevím nic 

že nesu jenom jeden sen

mám místo pro tvůj strach

a kameny pro tvůj pláč

že často vycházívám ven

pronést je světlem,

(ať taky vědí co jsou zač) 

a poté do tmy zas

když strach se stane silou

a sen je opět snem 

Tak vracím se dovnitř

k tobě, spící za stolem

uvařím čaj

a vzbudím polibkem 

… 

a ty se mě zeptáš:
„můj milý, kde jsi byl?“
usmívám se a dumám,
co bych odvětil
snad to, že nesu jenom jeden sen,
že v pořádku jsi
krok za krokem,
že cesta je dlouhá
a nemá žádný cíl. 

…