Hajný Evžen Kolář procházel se svým psem lesem. Náhle jeho pes začal zuřivě štěkat a vrčet. Zadíval se pátravě v ten směr, kterým štěkal. Viděl, ale jen hustý les. Pes stále štěkal a vzápětí na to se v porostu ozvalo praskání. Kolář sundal z ramene pušku s představou, že na něho vyběhne divočák. Ustrnul, když uviděl obrovské tělo a nohy. Vytřeštil ještě více oči, když rozpoznal, že se je to obrovský mravenec.
„Proboha!“ vydralo se mu z úst a jako zkamenělý na něho hleděl. Pak se vzpamatoval a zalícil. Třeskl výstřel. Věděl, že nemohl minout. Mravenec vydal podivný skřek a rozeběhl se rychle k němu. Opět vystřelil. Pak uviděl už jen jeho obrovská kusadla…
   Aleš Kohout se svou manželkou seděl před chatou na okraji lesa, za nimiž se tyčily mohutné skály. Z poklidu je vytrhlo náhle proběhnutí několika srnek.
„Co se to děje?“ zeptala se překvapeně Markéta.
„Asi je něco vyděsilo,“ řekl a vstal z lehátka. Pomalu došel na okraj lesa. Chvíli do něho hleděl a pak uslyšel ránu. Vzápětí spatřil padající strom. Ve vteřině vytřeštil oči. Ve stejný okamžik se ozval výkřik jeho manželky. Rozeběhl se zpátky. Naproti mu běžela ječící Markéta. I on uviděl obrovského mravence, který rychle běžel po louce k nim.
„Rychle do auta!“ vykřikl, přičemž se k němu hned rozeběhli. Z lesa se náhle vynořil druhý mravenec. Nikdy tak rychle do auta nenasedali. A Aleš také už hodně dlouho nestartoval přes drátky.
„Dělej! Je už skoro u nás!“ křičela na něho Markéta.
„Dělám co můžu!“ odpověděl. Auto nastartoval, načež prudce sešlápl pedál od plynu. Přední noha mravence vzápětí dopadla těsně za auto. Pak uviděli, jak mravenec na okraji louky bere do předních nohou velký balvan. Ten poté mrštil na ně. Aleš prudce strhl auto do strany. Balvan dopadl těsně vedle auta, přičemž se oba mravenci neuvěřitelně rychle rozeběhli za autem.
Ve zpětném zrcátku Aleš viděl prvního mravence a dupl na pedál od plynu. Mravenec za nimi ještě chvíli běžel, ale pak zůstal daleko za nimi na silnici.
   Podporučík Stanislav Kubeš nevěřil vlastním očím, když na radaru mu naskočila rychlost 150 kilometrů za hodinu kolem zrovna projetého auta. Bleskově vysílačkou své kolegy o něco dále upozornil.
„Obrovský dva mravenci! Tam v lese!“ sděloval policistům po zastavení Kohout.
Poručík Luboš Strnad na ně užasle hleděl a řekl jim:
„Vystupte si!“
„Skutečně, je to pravda. Jeden po nás hodil obrovský kámen!“ říkala vyděšeně Markéta Kohoutová.
„Srandu si z nás  dělat nebudete!“ sdělil jim hned.
„Je to ale pravda!“
„Dýchněte si,“ vyzval Kohouta.
„Nic jsem nepil!“
„Dýchněte si!“
Strnad byl překvapen, když přístroj nevykázal žádnou přítomnost alkoholu.
„My nelžeme! Opravdu!“ vyhrkla Kohoutová.
Z vysílačky se ozval opět hlas podporučíka Kubeše oznamující další rychle jedoucí auto.
Nadstrážmistr Lukáš Hajer se postavil na silnici a zastavil rychle se blížící automobil.
„Utíkejte! V lese jsou obrovský mravenci!“ křičel z řidič auta a okamžitě jel pryč.
„Stát!“ vykřikl Hajer.
„Tak vidíte, že vám nelžeme!“ vyhrkl Kohout.
„Jedu hned za ním!“ ozval se nadstrážmistr.
„Počkej. Asi se v tom lese opravdu něco děje,“ zarazil ho poručík Strnad.
„My se tam už nevrátíme!“ řekl rozhodně Kohout a po nasednutí do auta zmizeli rychle v dálce.
Poručík Strnad vše ohlásil na centrálu a za okamžik dvě policejní auta směřovala k lesu.
„Něco je určitě vyděsilo,“ mínil poručík Strnad, když vjel na lesní cestu.
„Třeba měli nějaké halucinace a vznikla davová psychóza. Něco jsem o tomhle četl,“ řekl nadstrážmistr Hajer.
„Ježíšimarja. Za náma!“ vykřikl do vysílačky podporučík Kubeš, který jel v druhém automobilu.



KONEC PRVNÍ ČÁSTI.