kapitola 1

Bořivoj nespěchal. Spolu se svým starým Oplem Corsou toho najezdili spoustu a honit se někam nemělo smysl. Benzínový motor si tiše předl, autíčko polykalo kilometry a Bořivoj ho jistou rukou vedl serpentinami silnic. Nepřemýšlel nad tím, kudy jede. Cestu znal zpaměti, projížděl ji dvakrát denně několik desítek let. Hlavou se mu honily úplně jiné myšlenky.
 Bořivoj byl fyzik. Přesněji řečeno astrofyzik. A navíc docent na univerzitě. Sice při své výšce vážil víc než sto kilogramů, přesto se k titulu hrdě hlásil. Právě cestoval domů a v hlavě mu kroužily galaxie, mlhoviny, rozpínající se vesmír a prostor jako takový. Kdyby mu zavázali oči a on by musel řídit poslepu, dojel by určitě domů bez úhony. Několikrát se sice stalo, že byl vytržen ze stereotypní jízdy - to pak měli doma k večeři králíka nebo srnčí a on potom trávil čas mytím auta od krve a chlupů.
 I tentokrát byl Bořivoj vyrušen pohybem na pravé straně silnice. Dal nohu z plynu a zvuk motoru se ještě o poznání ztišil.
 "Díky Bohu za tohle auto," pomyslel si. Mnoho aut sice nevystřídal, ale steskům kolegů vědců se divil. Za celou tu dobu, co auto měl, s ním byl v servisu jen dvakrát - zkontrolovat, vyměnit olej a znovu na silnici. A autíčku ten režim vyhovoval.
 Ručička na tachometru se ustálila na třicítce a pohyb na pravé straně silnice ustal. Bořivoj přesto podvědomě přesunul nohu na brzdu a Corsa dál zpomalovala. Dvacet, deset, pět. Motor se začal pomalu dusit, Bořivoj však nedbal. Do reality ho vrátilo až dvojí zakuckání. Auto sebou cuklo a zastavilo. Bořivoj málem vrazil nosem do volantu, hrozící katastrofu ale odvrátil a natáhnul ruku po klíčku. Periferně však zaregistroval pohyb a když otočil hlavu, poznal, že je zle.
 Nedokázal určit příčinu, viděl pouze následek. Jeden z rozsochatých buků se zakýval a pomalu se začal kácet směrem k vyděšenému obličeji za volantem. Bořivoj rychle nahmátl klíčky, ještě teplý motor naskočil, Corsa se s přískokem vrhla kupředu a v témže okamžiku ji přepůlil padající velikán.

kapitola 2

Ještě předtím, než se mohutný kmen dotkl střechy auta, Bořivoj se instinktivně přikrčil a zavřel oči. Jako by se chtěl před mocnou rukou přírody schovat. Když poté zase oči otevřel, všude kolem něj byla jen tma.
 "Chudák autíčko," napadlo ho napoprvé. "Dostat takovým stromem na střechu, to si určitě v servisu řeknou o pěknou sumičku." Chtěl vystoupit, ale najednou si uvědomil, že sedí na zemi a auto nikde. Oči si pomalu zvykaly na tmu, přesto kolem sebe neviděl ani obrysy stromů, ani nic jiného.
 "To jsem blázen," zamumlal si pod vousy a snažil se mžourat kolem sebe. Pomalým šouravým krokem se vydal jedním směrem, o kterém si myslel, že by mohl být správný.
 Buď se Bořivoj pomalu rozkoukával, nebo opravdu zvolil správný směr - v každém případě se rozjasňovalo stále víc. Ne že by bylo něco vidět - pořád se mu zdálo, že se brodí mlhou a nevidí na krok. Světla však přibývalo. V různých směrech začínala mlha mít různé odstíny, takže to vypadalo, jako by šel po cestě lemované stromy, jejichž koruny tvořily nahoře jakousi klenbu. Koruny vysoko nad hlavou však pouze tušil, stejně jako vítr, který si s nimi pohrával. Najednou se v dáli před ním objevilo světlo.
 "To by ale znamenalo, že jsem mrtvý," problesklo Bořivojovi hlavou. "Auto, které po havárii zmizelo, chůze v tunelu a světlo na jeho konci - asi jsem ten pád stromu nepřežil." Kdyby měl ješte fyzické tělo, asi by uronil slzu nad vším, co na zemi zanechal bez rozloučení.
 "No nic," pronesl poté pro sebe. "Pojďme za světlem a uvidíme. Čekáním se ještě nikdy nic nevyřešilo." Všiml si však, že se světlo přiblížilo. Ne nijak výrazně, rozdíl ve velikosti však znatelný byl. Bořivoj se snažil na zdroj světla zaostřit svůj zrak, všechno však bylo natolik zamlžené, že to po chvíli marného mžourání vzdal. A pomalou chůzí se vydal za světlem.
 "Nikdy jsem nevěřil na život po životě a najednou jsem po smrti a jdu tunelem za světlem," mumlal si pod vousy, zatímco pomalu střídal levou a pravou nohu a postupoval kupředu, kde tušil cíl. Světlo bylo stále ostřejší a ostřejší, až do něho Bořivoj vrazil.