Žil v prodřeným křesle
v bytě 3a napravo od
hydrantu
Potkávali jsme se u popelnic
-venčil svoje proprděný tepláky
a z tašek dávil
placatý krabice od levnýho vína
-notorický samotář a neholený básník
hustých příběhů
o ničem…
Čítával jsem je na Liteře
-(dnes má rychlej internet vod Honzy Krause
kde kdo, madam, opravdu kde kdo)-
a vycpával si jimi děravé kapsy froté županu,
co mi tady zůstal oběšenej
po tátovi
(aspoň mi pak, madam, těma dírama
netáhne po koupání na koule)
„Ta vaše poslední báseň byla dobrá sračka“
-povídám mu večer, při našem randez-vous
nad zvratky civilizace-
„a nechápu, proč vám za ní Autorka dala
rajče, když ostatní holky dávaly Literky ?!“
Zadíval se na mne rybím okem
nedobrovolně
střízlivého notorika
a nasměroval k cíli včerejší noci:
„Běž do prdele, mladej,
běž do prdele !“

Dnes nad ránem
vzal břitvu
a dvěma pečlivými tahy si oholil
zápěstí
až
na
kost…