Vešel do nově rekonstruované kuchyně, svěže voněla po dřevě, ale vůni přebíjela jiná, o něco silnější. Šlo o vůni, která charakterizovala nasládlé aroma v kuchyni jeho babičky - vůně koláčů.

    Oknem dovnitř dopadaly hřejivé sluneční paprsky a vše pod jejich působením získávalo pestřejší barvy. Šedé stíny prchaly do tajných skrýší, křišťálové sklenice odrážely sluneční svit a vrhaly tak na zeď různorodé tvary prasátek – přesně jako z fotografie kuchyňského koutku v časopise o bydlení.

    Z první přihrádky příborníku, také nového, vybral jeden z nejostřejších nožů s černou rukojetí a z poslední přihrádky vytáhl dřevěnou destičku. Nůž i s destičkou odložil na stůl, na němž jeho matka po večerech válela uhnětené těsto a posléze v rukou žmoulala z něj zhotovené kuličky tradičních nedělních buchet, do nichž nejprve nacpala přiměřené množství kupovaného tvarohu a jako bonus přidala jednu malou rozinku.

    Otevřel dveře do spižírny, přičemž dveře nepříjemným vrznutím pozdravily nového návštěvníka. Vypínačem v úrovni ramen rozsvítil žárovku visící ze stropu a vešel dovnitř.

    Ve spižírně si ze zelené mísy – tu otec našel pod vánočním stromečkem – vybral největší pomeranč, prohlédl si ho ze všech stran a souhlasně přikývl.

    Kdyby ho měl před zkázou světa zachránit tác plný teplých buchet a on si měl vybrat mezi nimi a pomerančem, tak raději zemře a zvolí pomeranč.

    Zhasnul světlo ve spižírně, zavřel dveře, které se vrznutím rozloučily. Se stolu sebral nůž a destičku a posadil se na židli v jídelně.

    Odložil destičku přímo před sebe.

    Nožem pomeranč nakrojil, ale jen lehce – počínal si s jistotou chirurga. Ostřím nože objel pomeranč od stopky kolem dokola až skončil znovu u ní. Poté si pomeranč mezi prsty pootočil o devadesát stupňů a úkon zopakoval - rozdělil tak kůru na čtyři stejně velké části.

    Odložil nůž nalevo od sebe.

    Kůru opatrně sloupl, dávaje pozor na to, aby nepoškodil obsah a její části dal na pravou stranou jídelního stolu - utvořil tak malou řadu.

    Pomeranč pomocí nehtů rozdělil na poloviny, pak na čtvrtiny. Takhle pokračoval do té doby, dokud před sebou neměl poskládané půlměsíčky.

    Do jedné ruky vzal nůž a do druhé jeden půlměsíček, který položil plochou stranou na páchnoucí dřevěnou destičku a odkrojil vrchní část. Stejně naložil i se zbytkem půlměsíčků pomeranče.

    Poté z dužniny špičkou kuchyňského nože vypreparoval všechny pecky, které rovnoměrně pokládal na části kůry.

    Dužninu bez pecek vhodil do koše.

    Znovu odložil nůž.

    Do prstů chytil jednu čtvrtku pomerančové slupky a přeložil ji i s peckami na půl.

    Uchopil kůru oběma rukama, aby neunikla ani jedna pecka a zakousl se do ní.

    Jak on ty matčiny buchty nesnášel! A ty rozinky! Nemohl pochopit, proč ty buchty pořád dělá.