Výhoda třetího vesmíru
ve vánku nad kokpitem
žehná lucernám svěšeného štěstí
vydatně mžících v očích
které se jmenují po tobě

Prameníš ve sklenicích Francie-
bolestivé loky podbarvené
stahy pánví žen ze
severovýchodních svahů
jsou pointou mojí němoty

Stékáš po lesních schodech
mezi šeříky a jahodami...
A taky občas probubláváš
tundrami pod hvězdnými větříky
Ale vždycky se zaneseš bahnem!

Ztratit po dvou locích žízeň
není styl zkušených zahradníků
na kterého si bohužel jen hraji
a k svojí lítosti budu hrát.
Tedy nebojácnost mne žene doprostřed

tvého jezu

Tančící zrnko písku uprostřed pouště
v globusu kaleidoskopických barev-
tak si s tebou připadám, ale o to víc
mi snad přijdou tvé polibky
jako třešňově červené D s dvojtečkou

Nad polem se dávno nebe leskne šupinami
káchlých veder nad potokem
a někde mimo obzor
letadlo šlehá smetanu
a já se tak jako vždycky ptám

Zachrání tě prsten na mém necitlivém malíčku?