Matyldin stín II/II |
Matylda se pořád neobjevovala a to mně trochu trápilo, protože říkala, že za mnou bude chodit. Ale jednou v noci se mi o ní zdálo. Zase říkala, že se nemám čeho bát. Ráno jsme přišly s Princeznou do kuchyně a všecko bylo jinak. Nepřipravovala se tam obvyklá jídla, ale nějaká jinačí, lepší, a z města přijely tři nové kuchařky, prý na výpomoc a Princezna dostala nové oblečení a kuchařka ji učila nosit tác se sklenicemi. Kuchařka mě poslala na zahradu a když jsem se vracela, slyšela jsem u kuchyňských dveří Hedviku. To bylo moc divné, protože nám řekli, že všichni Bílí už jsou pryč. Hedvika zrovna říkala kuchařce: „To přece nemůžete připustit, sama jste říkala, jak je šikovná a že potřebujete pomocnici. Vždyť by to mohla být vaše dcera“ a kuchařka říkala: „Co je Vám do toho, slečinko, dyk vona to stejně nemá v hlavě v porádku, a možná se tam bude mít líp, než tady v kuchyni.“ A Hedvika říkala, že to je přece strašné, že to přece nejde a že to taky může vzít rychlej konec a že tak by si to rozhodně nepřála a kuchařka se pořád tvářila že ji Hedvika zbytečně zdržuje a pořád se ptala, proč na tom Hedvice tak záleží a Hedvice se najednou začal třást hlas a vykřikla „Rebeka je dítě mojí sestry. A není psychicky nemocná, byla to jediná šance, jak zachránit aspoň někoho z jejich rodiny. Proč si myslíte, že jsem pořád ještě tady, už jediná ze starého personálu. Dneska jsem ale dostala zaplaceno a pozítří musím odjet a jistě pochopíte, že ji tady takhle nemůžu nechat“ a já jsem si říkala, že Rebeka je moc hezký jméno a že to určitě mluví o Princezně. A kuchařka říkala, že ona by s tím ráda něco udělala, ale že nemůže, protože je jen kuchařka, a pak bylo ticho a něco zašustilo a kuchařka říkala, že teda neví, že se může pokusit, protože moc dobře zná náměstka a to že je starýho pravá ruka a že by už Hedvika měla jít, protože do kuchyně nemaj lidi jako ona přístup. A Hedvika otevřela dveře, u kterých jsem stála, a když mě uviděla tak zčervenala, položila si prst na pusu jako Matylda, odstrčila mě tak, aby mě neviděla kuchařka, a hned odešla pryč.
Večer Princezna do našeho pokoje nepřišla a v noci než jsem usnula, slyšela jsem zdálky hrát hudbu a to mi přišlo moc neobvyklé a hezké. Ráno, když jsem se probudila, tak Princezna pořád nikde nebyla, a když jsem přišla do kuchyně, tak tam taky nebyla. Když jsem se ptala kuchařky, kde je, tak mi odsekla, že mi do toho nic není a že mám jít rychle pomáhat s mytím nádobí ze včerejšího večera. Tak jsem myla nádobí a přemýšlela jsem, co se s Princeznou mohlo stát, jestli ji třeba někdo nevysvobodil a ona už je teď šťastná a zpátky na svém hradu, protože opravdové princezny bydlí jen na hradech. Moc jsem jí to přála. Jenže když mě kuchařka odpoledne zase poslala na zahradu, tak tam si ti, co tam pracují, o Princezně povídali. Říkali, že se oběsila a že je mrtvá a někteří říkali, že to byla strašná hloupost a že to nechápou, a někteří jen mlčeli a tiše kývali hlavou. Moc mě to všechno překvapilo a musela jsem pořád přemýšlet, jestli je Princezna mrtvá, protože je odkletá a mohla tak odejít na svůj hrad, anebo jestli musela umřít, protože se kouzlo nepovedlo a to zaklínací bylo silnější. Nakonec se mi udělalo moc smutno, protože jsem si s tím nevěděla rady, a plakala jsem, ale dávala jsem si pozor, aby to neviděla kuchařka, protože té by se to určitě nelíbilo.
Když jsem tu noc usnula, tak se mi zdálo o Matyldě. Hned jsem se jí zeptala, jestli taky není mrtvá a ona mi řekla, že není, ale že by bylo lepší kdyby byla a že se na mě už moc těší. A pak zas hned zmizela a já jsem se ani nestihla zeptat, jak to myslí. Ráno jsem přišla do kuchyně a kuchařka řekla, že bude hudební večírek a proto se dneska budu učit servírovat já, když to ta hloupá holka přede mnou nedokázala, a že já budu určitě šikovnější, ale že to nemám zatím nikomu říkat, hlavně né té slečince seshora. Tak jsem chodila po kuchyni a nosila podnos s různýma skleničkama a ony moc hezky cinkaly a taky jsem se je učila pokládat na stůl a zase brát a odnášet pryč a u toho se usmívat, protože to je hodně důležité, jak říkala kuchařka, to je vstřícnost. Večer, když jsem v kuchyni uklízela nádobí, přišla za mnou Hedvika. Málem jsem ji nepoznala, měla na sobě květované šaty a měla červené rty a úplně bílý obličej. Řekla mi, že musí brzo ráno odjet a že se se mnou chce rozloučit. Odvedla mě do komůrky, kam se dávaly věci na uklízení, a tam byly na stolečku nachystané dvě plné skleničky a Hedvika říkala, že je to víno a že to je na rozloučenou a jednu skleničku mi podala. Tak jsem poprvé mohla ochutnat víno a bylo dobré, jen trochu hořké. Sedly jsme si na prázdné krabice a Hedvika začala říkat, že je jí to všechno strašně líto, že to takhle vůbec nemělo dopadnout a že jí musím odpustit, ale že kdybych to chápala, tak bych určitě souhlasila, a že by to určitě schvalovala i moje maminka a když to říkala, tak se začala třást. A já jsem se chtěla zeptat na maminku, protože jsem o ní nikdy nic neslyšela a moc bych si přála něco se o ní dozvědět, jenže jsem měla úplně suché rty a nešlo mi mluvit, tak jsem se znovu napila a viděla jsem, že Hedvika pláče. V bílém obličeji se jí dělaly černé cestičky z očí a červené rty se jí chvěly a chtěla ještě něco říct, ale nešlo jí to. Chytla mě za ruku strašně mi ji tiskla a řekla, že mám to víno dopít. Poslechla jsem ji a cítila jsem, že je mi moc slabo a že se mi všechno před očima motá, a když jsem je zavřela, tak už mi vůbec nešly otevřít a já se už nemohla na Hedviku podívat, jen jsem cítila její rty na svém čele, a to bylo moc hezké a zvláštní, protože to nikdy předtím neudělala, a pak zašeptala „Sbohem holčičko“. A pak jsem slyšela jen klapnout dveře a bylo ticho a já jsem přes svoje zavřené oči uviděla Matyldu, nemotornou malou Matyldu, jak tančí, směje se a otevírá náruč. |
|
Názory čtenářů |
23.06.2006 12:13
Dominika
|
*** |
23.06.2006 13:47
Repulsion
|
To je celé? |
23.06.2006 14:10
silent
|
jojo, proroku, to je celé. čekal jsi akci? násilí? sex? psycho? o tom to není :-) |
23.06.2006 14:28
Emily
|
* jen to možná dospělo ke konci moc rychle |
23.06.2006 16:16
Repulsion
|
silent napsal(a): čekal jsi akci? násilí? sex? psycho? Proč ta ironie? Jak málo znáš Proroka!
Co mi chybělo/vadilo:
1. Postava Matyldy - název i úvod naznačuje, že bude klíčová. Nakonec je tam víceméně nadbytečná.
2. První část byla celkem šikovně rozehraná, mnohé slibovala. Ta druhá na ni navázala jen minimálně a dospěla ke konci příliš rychle.
3. Hedvika - v první části je zmíněna jen letmo, ve druhé náhle zjišťujeme, že má k hlavní hrdince nějaký vztah.
4. Kontext příběhu - není to nikde výslovně řečeno, nicméně to hodně připomíná Druhou světovou. Jestli to má být Druhá světová, chtělo by to trošku víc konkretizovat. Jestli to nemá být Druhá světová, chtělo by to naopak udělat tak, aby jí to tolik nepřípomínalo. Navíc, kdyby to byla Druhá světová, tak je to trochu problém - že Rebeku dali do blázince, aby ji zachránili. Ve skutečnosti byli chovanci psychiatrických léčeben v Německu mezi prvními, na kom byly zkoušeny různé metody hromadného vraždění.
5. Princezna a Rebeka jsou vybrány k "pobavení" pánů - jakýchsi, blíže neurčených. Je tak? To tam trošku hapruje. To nové prostředí by chtělo čtenáři přece je trošku víc přiblížit.
6. Princezna spáchá po první noci sebevraždu, Rebeku Hedvika otráví, aby ji toho zážitku ušetřila - je to tak? Ne, že by to tak nemohlo být, ale většinou se člověk snaží přežít - za každou cenu. A že to Hedvika rozhodla za Rebeku, je trochu divné. To by chtělo trošku rozpracovat.
No, co říct na závěr - na začátku jsi slíbila čtenáři příběh, který jsi nakonec nedodala. Asi tak.
A docela by mě zajímalo, co ti k tomu napsal Wopi :o) |
23.06.2006 16:28
Wopi
|
Mě taky. Ale ještě jsem neměl čas. Jak už jsem zmiňoval, mám hoňku. |
23.06.2006 16:51
Repulsion
|
Wopi napsal(a): Mě taky. Ale ještě jsem neměl čas. Jak už jsem zmiňoval, mám hoňku. Nekecej, něco jsi sem musel napsat skrytě už předtím. Tvoje jméno bylo v seznamu :o) |
23.06.2006 20:22
Mario Czerney
|
Je to moc hezký příběh, byť smutný. Četl se mi to hezky a plynule, děj se rozvíjel každou větou a pocit z ní jen tak rychle nezmizí***
Repulsion:
O jednotlivých bodech tvého názoru by šlo polemizovat (konec mi navíc připadá výtečný), ale hodně mě zaujal bod čtyři: proč by mělo být jasně řečeno kdy a kde se příběh odehrál?:-) Tím, že je příběh zasazen do neurčita, mi přijde v tomto případě jako lákavé. A univerzální. Může to být 2. světová válka a také nemusí, mohlo by to být Německo, ale mohla by to být úplně jiná země. Mohl by to být fašismus, ale také by to mohl být úplně jiný režim. Myslím si, že právě i na tom příběh stojí. Na naší fantazii a vnímání souvisloustí skutečných událostí.
Líbí se mi způsob projevu, rozevírání příběhu a jeho propojení se s událostmi, které známe z historie, citlivé zacházení s textem je přímo úžasné a já tvrdím, že to co napsala silent je zdařilé. |
24.06.2006 07:34
Repulsion
|
Mario Czerney napsal(a): ale hodně mě zaujal bod čtyři: proč by mělo být jasně řečeno kdy a kde se příběh odehrál?:-) Tím, že je příběh zasazen do neurčita, mi přijde v tomto případě jako lákavé. A univerzální. Může to být 2. světová válka a také nemusí, mohlo by to být Německo, ale mohla by to být úplně jiná země. Mohl by to být fašismus, ale také by to mohl být úplně jiný režim.
Jenomže ono to právě tu Druhou světovou hodně připomíná. Takže já osobně bych se spíš přiklonil k názoru, že je to Druhá světová. Přitom by se mi víc líbilo, kdyby nebyla. Netvrdím, že by mělo být jasně řečeno, kdy a kde se příběh odehrál - právě naopak, také bych byl pro, aby to bylo "neurčito". Pak je ovšem třeba jasně říct, kde a kdy se neodehrál. To znamená vložit do textu třeba jeden jediný detail, který by Druhou světovou vylučoval. Mobilní telefon třeba. Osobní počítač. Cokoliv. |
24.06.2006 10:31
Mario Czerney
|
Repulsióné:)
Heleď, myslím, že je to nepodstatné, kde a kdy se příběh odehrál:-)
To že si myslíš, že se odehrál kolem roku 1940, to ti v textu myslím nikdo nevnutil.:-) On se prostě odehrál. Mě to také tíhne v tomto případě ke druhé světové, hrozně moc, ale ona to vůbec být nemusí - to mi náhodou přijde príma. Být tam osobní počítač, byl by to příběh tak po roce 1985, být tam mobilní telefon, bude to příběh ze současnosti...ale pak už by to pro mě ztratilo z tohoto hlediska jisté kouzlo.-)
A zdá se mi, že tenhle příběh má podobných pohledů více. A vůbec mi by zajímalo jakou dobu za tím vidí silent:) |
26.06.2006 13:01
silent
|
Proroka moc neznám, to je pravda :-) Jinak díky za pročtení povídky a za výhrady. Chtěla bych k tomu říci, že příběh vidíme očima hrdinky, toho co ví, co ji zajímá a co je pro ni důležité. Proto žádná datace ani lokace, proto žádný velký popis nového prostředí, proto jen letmé zmínky o Hedvice v první části.
Povídka se jmenuje Matyldin stín – kladla bych spíš důraz na to podstatné jméno, což znamená, že příběh nemá být o přímo Matyldě, spíš třeba o tom, jak zapůsobila na hrdinku a jak ji ovlivnila.
Vztah Hedviky k Rebece je úmyslně rozmlžený. Hedvika si nedovolí dát najevo své příbuzenské city, po celou dobu co je Rebece nablízku. Proč? Má strach, že by z toho mohly být potíže. Udělá to až v mezní situaci, kdy si myslí, že by to mohlo pomoci a ani v tu chvíli neřekne všechno (mlžné údaje o rodině neměly vést např. k židovskému původu, ale trochu jinam, ale v tomhle ohledu to byla poznámka asi opravdu moc nenápadná). A právě proto, že Hedvika ví, jak je Rebeka mimo realitu, a že zná její skutečný původ, proto také rozhodne za ni.
Co se druhé světové války týká, popravdě mě ta souvislost napadla až v polovině psaní, kdy došlo k vyslovení hrdinčina jména. Není a nemá to být druhá světová válka, spíš, jak jste se s Máriem shodli, jakési „neurčito“. Totalitní režimy jsou si v počátcích a principech tak podobné…až budu psát příběh o Hedvice, dozvíte se tam v tomto ohledu víc:-))
|
27.06.2006 07:18
PaJaS
|
pěkně sepsané, i mně se ten konec zdál příliš rychlý, ale nemyslím, že by to bylo špatně. Tip top |
18.07.2006 18:44
Vích
|
hezké, jakoby uháčkované ze slov, jakoby kousek z většího příběhu, na samostatnou povídku moc detailů a moc jemné akcenty |
29.07.2006 14:35
lobos
|
Povídku jsem četl jedním dechem a ani chvíli jsem se nenudil, rozhodně máš cit pro příběh, píšeš lehce a zasloužíš si tip.
Zárověň si ale neodpustím malou poznámku. Každá z těch Repulsionových námitek je pravdivá - a nemusel by psát ani jednu, kdyby pochopil, že Ty jsi byla vedená pravidly dávno ustáleného žánru. Ten žánr bych pracovně nazval "hrůzy světa inzitním pohledem", na internetu je spousta příkladů (a daleko nejčastější ten, kdy holčička neumělými slovy popisuje, jak ji zneužíval bratříček).
Ty sis tento žánr zvolila (a snad jsi to ani nevěděla) a jeho nároky jsi splnila dobře. Nemá cenu povídce nic vyčítat. Westernovému padouchovi taky nebudeme vyčítat jeho "nereálnost".
Nicméně musím říci, že tento žánr nemám rád a připadá mi až kýčovitý - jak třeba může někdo vyprávět po své smrti - už jenom tenhle nesmysl mi vadí.
Přitom ten příběh sám o sobě je výbornej. Nechceš ho vyprávět znova z pohledu někoho, kdo přežije? A nebál bych se té jasné zakotvenosti v historickém čase.
|
29.07.2006 15:43
lobos
|
Ještě ten tip.
|
29.07.2006 15:44
lobos
|
Teď až. Jsem debil. |
15.08.2006 16:53
silent
|
lobos napsal(a): Povídku jsem četl jedním dechem a ani chvíli jsem se nenudil, rozhodně máš cit pro příběh, píšeš lehce a zasloužíš si tip.
Zárověň si ale neodpustím malou poznámku. Každá z těch Repulsionových námitek je pravdivá - a nemusel by psát ani jednu, kdyby pochopil, že Ty jsi byla vedená pravidly dávno ustáleného žánru. Ten žánr bych pracovně nazval "hrůzy světa inzitním pohledem", na internetu je spousta příkladů (a daleko nejčastější ten, kdy holčička neumělými slovy popisuje, jak ji zneužíval bratříček).
Ty sis tento žánr zvolila (a snad jsi to ani nevěděla) a jeho nároky jsi splnila dobře. Nemá cenu povídce nic vyčítat. Westernovému padouchovi taky nebudeme vyčítat jeho "nereálnost".
Nicméně musím říci, že tento žánr nemám rád a připadá mi až kýčovitý - jak třeba může někdo vyprávět po své smrti - už jenom tenhle nesmysl mi vadí.
Přitom ten příběh sám o sobě je výbornej. Nechceš ho vyprávět znova z pohledu někoho, kdo přežije? A nebál bych se té jasné zakotvenosti v historickém čase. dík moc za obsáhlý názor...nebývá to tu zvykem. úplně přesně jsi to odhadl. tohle je moje asi druhá povídka (ta první byla k maturitě :-)) a vznikla tak spontánně, že mě vůbec nenapadlo přemýšlet nějak víc nad její formou, natožpak nad příslušností k nějakému "žánru". Až když jsem to dopsala, tak jsem zjistila, že se mi s hrdiny moc loučit nechce a přemýšlela jsem, že bych napsala něco víc o Hedvice, něco, co by vyprávěla ona sama, takže by z toho snad mohl být i jiný "žánr"... snad se zadaří. a ještě jednou díky |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|