Ve svém domečku plném pilin se probudil a po zívnutí začal pacičkami odhrabovat piliny ze vchodu. Zároveň zaslechl hlasy, a tak povylezl ven a přes mříže zahlédl matně dvě postavy.
„Už jsou zase doma,“ pomyslel si při čmuchání k mističce, kde byla zrníčka.
„Hm. To jsou pořád ty starý,“ zjistil vzápětí a zcela vylezl z domečku. Potom dolezl k napáječce, ze které chvíli pil.
„No, a voda je taky ze včerejška,“ věděl hned a postavil se na zadní, přičemž se předními pacičkami opřel o jednu vodorovnou mříž.
„Jako tradičně si mě nevšimli!“ vytanulo mu na mysli a začal si zoubky brousit o mříž.
„To pořád musej koukat do tý svítící a blikající věci?“ řekl si tázavě pro sebe a zvýšil intenzitu broušení.
„No, konečně jste si mne všimli!“ zaradoval se, když jedna z postav ho oslovila jeho jménem. Pak se přiblížila ke kleci a otevřela dvířka.
„Jéé, to mě zase budou tahat,“ vytušil a současně uviděl dlaň a prsty. Ty jej poté uchopily a vzápětí se ocitl v dlani. Klec se vzdalovala a on se přitom rozhlížel kolem sebe. Potom se zahleděl na velkou hlavu, která k němu nesrozumitelně mluvila.
„To je ale strašný pach, když na mne otevírá tu díru,“ pomyslel si, ale za chvíli byl přemístěn na postel.
„Jejda. Aspoň se proběhnu!“ zaradoval se a rychle se rozeběhl. Hned na to však byl dlaní opět uchopen.
„Jéé, já chci běhat!!“ rozčiloval se, přičemž máchal všemi čtyřmi pacičkami.
Ocitl se však na klíně a veškerá jeho snaha o probíhání byla marná. Pak byl dán na postel a začal rychle běhat, ale hranicí mu byla stěna a dvě nohy.
„Tady nic zajímavého není,“ zkonstatoval po chvíli a rozeběhl se podél stěny. Před sebou spatřil do výše tyčící se chodidlo. Chvíli na překážku hleděl a poté uviděl malou skulinku u stěny. Obratně do ní vnikl a pak se protáhl. Běžel dále, ale povrch postele pojednou končil.
„Tam dole něco určitě je,“ napadlo ho a odvážně se naklonil přes okraj. Pak se pacičkami neudržel a spadl popředu, přičemž zahlédl blížící se povrch koberce
„Jejda. Já jsem dole!“ radoval se a vběhl pod postel. Zvýšené hlasy nad postelí dávaly tušit, že jeho útěk byl zpozorován.
Pro tmu nic skoro neviděl, ale díky vouskům hned objevil několik předmětů, které ho zaujaly. Brzo mu však neuniklo, že se k němu přibližuje ruka.
„Mě jen tak nechytíte!“ řekl si a zdárně přelezl několik věcí pod postelí a pak vběhnul pod skříň. Tam se schoval za několik krabic.
„Jejda, tady je toho na kousání,“ pomyslel si a brzo se pustil do kousání tapety. V nejlepším byl však chycen.
„No vy mi taky nic nedopřejete!“ mínil poté a viděl, jak se rychle přibližují otevřená dvířka klece.
„Hurá, jsem zase tady. Aspoň že jste mi vyměnili zrní a vodu,“ pomyslel si a vylezl do horní části klece ke kolečku, do kterého vlezl. Za okamžik v něm běhal a ono se točilo. Po chvilce se však ozvalo vrzání.
„A je. Zase mi vrže. To mi teda pěkně leze na nervy. Kdy pak si toho zase všimnete?“ zeptal se sám sebe a zadíval se z klece ven. Postavy opět seděly před tou zářící a blikající věcí.
„No počkejte. Až zhasnete, tak si začnu ostošest brousit zuby o klec!“
Sotva zavládla v pokoji tma, ozval se z klece hluk připomínající pilování mříží. Křeček byl pak překvapen, když se klec začala pohybovat a ocitla se v předsíni.
„Tak vy takhle na mě? No dobře!“ rozhodl se křeček a hned začal zadními nožičkami vyhazovat z klece piliny, které brzo byly všude na koberci kolem klece.