Měl jsem dnes sen a matka nehladila čelo
noc potemněla nevypsaným inkoustem
chodil jsem po místech
kde se prý mrchy dáví živým sklem
a sbíral prázdný nábojnice
Psal jsem ti dopis Sáro
psal jsem ho gumou na zažloutlej list
a nebe rudou řvalo
a všichni kolem řvali   černou krev
Poprvé jsem se modlil Sáro
plival jsem na hlavy všech posvěcenejch zdí
stříbrný křídla nebe z lopatek mi rvalo
já házel nenávistný děti
do rozpáraných břich
a matky měnily se na továrny smrtonosných pijavic
A tak jsem umřel Sáro
a na svým pohřbu na každej nažehlenej mundůr
připích jsem žlutou hvězdu   poslední rozloučení –
můj granátovej kvíz
kdyby mě nevzbudil pach seškvařený kůže –
přes jména na pomnících
učil bych bibli číst   Nejvyššího
ze všech vylízanejch sráčů
namísto bílý oblík bych do maskáčů
a poslal do ulic