Černá...
černá je noc,jak myšlenky
opuštěné v mé hlouposti
pochybnosti hloupostí
a černá s černou
snoubí se v díru beze dna
kam jsem nás navedla,
kam teď padám
a jediný prst drží se okraje,
čeká na tvou ruku
vykopej prosím
srdce těch lepších vzpomínek
a pomoz mi
pomoz,ať nezemřou
pomoz nám na pevnou zem,ať můžeme směřovat dál...
spolu
vím,že je těžké přeskočit tu propast
co jsem mezi nás postavila,
ale věř,
pořád mám dost síly
postavit most
pevně sbitý z těch snů.co jmse se báli vyslovit...
nevím,
jestli neumírám,
slunce schovalo se
za to hanebné
prosím odpusť
a přidej své kroky k mým...
vím,že Tvá víra se ted válí v prachu všedních cest
přesto nech mě,
ať můžu Tě dál nést....
prosím
miluji tě,
jak had svíjí se mé svědomí
a ruka
tápá,po místech známých
náhle prázdných...