| Prolog |
|---|
|
| co s tím...? |
Měla jsi někdy takový pocit, že nic nemá smysl? Jsou to chvíle, kdy jen sedíš v křesle, koukáš skrz sklo na zapadající slunce, víš, že venku je určitě hezky, teplo, tam bys prožívala vše intenzivněji, ale má skutečně smysl jít ven? Posloucháš hudbu z přehrávače a v každém slově textu si představíš něco, co Tě zosobňuje. Vše co děláš, vidíš jako v přímém přenosu v televizi, přesně jako by Tě zabírala kamera. A tak chodíš po pokoji už s tím, že to co uděláš vidí všichni a přitom pouze Ty. Hlavou se Ti míhají ty nejneskutečnější představy o uspořádání světa a přitom víš, že jen koukáš na jedno a to samé prkno v podlaze. Probíráš donekonečna budoucí scénáře rozhovoru s někým, na kom Ti záleží a stejně skončíš u základních otázek: "Má to vůbec smysl? Bude naslouchat?" Neustále rozebírat, taktizovat, předvídat a vylučovat možné překážky komunikace... . Sama víš, jak to unavuje, ale co s tím, je to Tvé myšlení a Tvé myšlenky a ty prostě nezměníš jenom tak, že si poručíš. Vyhlídky do budoucna odvrhneš ještě snadno, ale jakmile Tě přepadne minulost, propadne se Tvá nálada až někam pod bod mrazu. DĚJEPIS- minulost pro budoucnost. Ale to je nesmysl! To co jsi prožila- nezměníš- a ty samé chyby opakuješ. Skoro každý to tak dělá a přitom Tobě to vadí nejvíc. Chvíli co chvíli přeruší Tvůj tok myšlenek něco, co ani nezachytíš, ale víš, že Tě to oslovilo více než několikahodinová přednáška z filozofie. Měla jsi někdy takový pocit? Neustále rozebíráš své jednání v jakékoliv situaci. Bouře v lebce. Tři slova, která charakterizují Tvé duševní rozpoložení. Víš, že kdyby jsi vstala a šla něco dělat, udělala by jsi lépe, ale kde vzít tu sílu vstát? Hudba Tě ruší, nenechá Tě přemýšlet, ale nevypneš ji. Děsíš se ticha, které by nastalo. Jako pauza v komunikaci... .
Prázdno, nic, najednou přestaneš myslet. Znaveně se v křesle sesuneš a upřeš zrak do NIKAM. Nechceš, aby Tě tak kdokoli viděl, ale přitom si vědomě přeješ někoho slyšet, vidět, cítit, dotknout se... Dotyk. Jen to slovo Tě rozechvívá. Vzít do dlaně ruku Té, na které Ti záleží, cítit její prsty, jak se proplétají a obtáčí s Tvými, dívat se Jí do očí, topit se v nich, nepřemýšlet nad tím, kdo se dříve zahledí jinam, ale jen intenzivně vnímat její přiítomnost... .
Unavená zavřeš oči. Jako na promítacím plátně Ti za víčky probleskne tvář. Myslet na někoho a ještě ho vidět, když chceš spát, je skutečně trest. Nebo není? Co chtít radši? Necháš tedy oči zavřené a bez dechu sleduješ postavu před sebou a po tvářích Ti pomalu stékají slzy. Veškerou svou snahu vkládáš jen do toho, aby jsi se odpoutala od svých představ, ale nevědomky (a přitom ZCELA vědomě) si Ji znovu a znovu představuješ, vybavuješ...ve všech situacích. Mrazení přebíhající po zádech při harmonických tónech melodie, která se s Ní tolik pojí. Snažíš se vybavit si několik posledních dní a s hrůzou si uvědomuješ, že jsi před necelou minutou slavila vánoce, ačkoliv je už únor. Napadne Tě, jak ten čas letí. Ty sama vědomě popoháníš své chápání času stále rychleji a rychleji k samé hranici únosnosti. Víš, že už dnes neuvidíš, neucítíš, prostě nezažiješ přítomnost Té, kterou chceš a tak se probíjíš zbytkem dne tak rychle, jak jen to jde. Vědomě zabíjíš čas s jediným úmyslem, UNIKNOUT... A ráno se probudit a prožívat vše nanovo se zničující pravidelností opakování té samé bezmoci. Kdy už to konečně skončí? I usnout je nad lidské síly. Tvé dřívější problémy jsou ještě umocněny tím vším a nemůžeš... .
Propadnout se do bezvědomí je Tvým přáním každý večer. Druhý den jsi unavená. A každý den znovu a znovu se ptáš sama sebe, nad čím že si to lámeš hlavu. Všichni Ti říkají, že už to nikdy nevrátíš zpět, ale Ty před tím utíkáš. Prostupuje Tebou skrz na skrz cynismus. Je Ti všechno jedno. Všude Ti stejní lidé. Vše, kudy procházíš Ti připadá známé, znechucuje Tě svou známostí a Ty si přeješ jen jedno. Potkat jí tu znovu. Snažíš se jí nasazovat do života, ona sama se rozhodla, že to s Tebou nechce sdílet, ale přitom vyhledáváš jakoukoli příležitost, jak být s Ní. Víš jak je to průhledné a sama se za to na sebe zlobíš, ale stačí Ti jediný pohled, zlomek vteřiny, setkání očí... a TVůj pracně nabytý klid z bezesné noci je nenávratně v tahu. A přesto ji chceš vidět znovu a znovu. Na chvilku zaváháš v chůzi nad myšlenkou, která Ti z ničehonic probleskla hlavou, ačkoliv víš, že nad ní v jednom kuse přemýšlíš už týdny, čekáš, že příjde, políbí Tě a pak už s očima upřenýma na sebe... budete mlčet. Ta, na které ti záleží. Jenže co ona? Chápe to? Vzala by Tě bezeslova za ruku a jen Ti hleděla do očí? Zastavíš se s pohledem upřeným do země. Cítíš její vzdalující se přítomnost méně intenzivně, jako před pár měsíci. Má cenu se otočit? Vůbec si nerozumíš. Absolutně na nic se nesoustředíš, přemýšlíš, ale bojíš se, co Ti to přinese, protože tvé myšlenky Tě pomalu ničí. Ale jak ji zastavit? Sama víš, že nelze nevsadit a vyhrát, ale přesto se o to denně pokoušíš... Nevíš na co čekáš a vyčítáš si to. Nemůžeš se zbavit dojmu, že Ti den za dnem jako písek protéká mezi prsty a ona se Ti víc a víc vzdaluje...
I TO JE LÁSKA... |
|
| Epilog |
|
| Názory čtenářů |
10.05.2006 21:21
 karel_letoun 
|
Ach jo, vono tě to taky jednou přejde.
Láska je spojení dvou kousků sliznic. |
10.05.2006 21:47
 Wopi
|
"Měla jsi někdy takový pocit, že nic nemá smysl?"
Ne, neměla. |
10.05.2006 22:40
criticator
|
"...si Ji znovu a znovu představuješ..."
"...Všude Ti stejní lidé..."
"...která se s Ní tolik pojí..."
no to je fakt síla... :-( |
11.05.2006 00:13
gabka
|
To je prostě nádherné já k tomu nemám slov protože to znám a zná to snad každý a přesto když to čtu tak mi tečou slzy po tváři i když to není múj příběh ale vzpomenu si na ten svůj a je mi smutno ale zároveň se usmívám jelikož už se mně to netýká.Ale potkat mě to může kdykoli.... |
11.05.2006 12:38
 Natasha
|
Já jsem nebyla schopná přečíst víc než prvních deset řádků.
Ale není to vlastně v literární kategorii, výkřiky jsou převážně terapie...takže proč kritizovat.
Mezi vrstevnicemi najdeš spoustu spříznených duší. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|