Já mezi námi a našim vnímáním
sama do sebe
                      se vlévám
Ty do mé pohlednicové krajiny
                              s azurovými nebesy
vstupuješ
do nitra mých spadaných myšlenek
Mám na tebe spadeno
a popoháněná vlčím steskem
                 chci tě tam
                 chci tě v sobě
tak pojď, párkrát se projdi
mezi mými hlubinnými záhyby
zakousni se
v pravidelných tempech
vlnobítí
klidně mě i zašlapej do země
jen hlavně nechoď pryč

v krajině, kde mě opustilo slunce
pronikáš mnou, šílím
A přece se nic zvláštního neděje!
Chci se nadechnout a zachytit
aspoň jeden paprsek
který by zahnal tu děsivou tmu kolem
Představ si teď
že po tobě stékám
jak živá voda
per aspera, lásko
tváříš se šťastně