Líný sumec -ten neřád - ještě leží na dně, štika mazaně odplula blíž k moři a rybáři na stoličkách pokukují špendlíkovými dírkami na zadní stranu omšelého snímku.
"Ta fotografie musela někde viset za růžky!"
Možná, že letos vystoupí voda mnohem výš než byla tenkrát a konečně smyje špínu z bosých nohou, jak jsme vyháněli havěť z jejího úkrytu.
Co bychom ještě znovu mohli amputovat, aby z nedalekých pískovcových skal přilétl vypelichaný mořský orel, na návnadu z čerstvého masa a krve?
"Tady mám nezapálenou cigaretu za uchem!"
Přeli jsme se hodně dlouho, kolikrát přesně za vteřinu otevřou rybí skřele bránu do Vesmíru, až rozvířená hladina sebrala oheň, docela obyčejnou krabičku zápalek.
Milion let může být málo, abychom se naučili rozlišovat mrtvé od živých.
Půjdu, svým pomalým krokem, pro jednu suchou sirku do trafiky... |