Jako ptačí ruce sepnuté k nebi z prutů z vrby mokřadů se touží mladá vrána dostat z klece, která křičí: „Haló tu jsem.“ a mnoho, ba nespočet, stále ji ignoruje neřádů po ulicích chodících. Pletoucích si noci se dnem a vyřvávající její jméno čiré z průvanů, sídlících v lóži starých domů a ještě prošedivělejších sklepů, které mají nejdále od nebe.
Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'Pavel Kotrba', 04.02.2006 20:18.