Mám v srdci sněť
a v žilách rubíny se mísí s námelem
Vlákénka otázek
mne drží za žábry jak rybu v hlubinné síti
než se přejím vlastním hladem

Až se tak stane
odemknete konečně všechna ramena mé řeky
a můj námel mezi nezbroušenými rubíny
vám dá úlevu
A znovu zasednete v mých síních

Zatím jen má zvířata tu leží v přededveří
Ne lidé
Ti potřebují stezek
cest jimiž už dávno kdosi prošel
A ke mně moc takových nevede