Sníh slaně padá pryč ze země do sebe dovnitř
Jakýsi muž z něj vysekává na chodníku kamej Siluetu své ovdovělé touhy A smutní ptáci mu spí za očima Ze spaní tlukou křídly do očí Muž si jen přeje aby konečně odletěli Přeje si konečně oslepnout
Na fotografické desce ulice se vrší bílé stopy chodců Město ji vyjímečně nastavilo na dlouhou expozici Solí oslepený fotograf |