Půlnoc narychlo oplácaná zbytky slunce od včerejška vypadá dočista jak úplněk
Do tmy vyhřezlo jedno bílé okno Světlo stéká jako vychlazené mléko do dlaní
Za takových nocí neslyšíš člověka ani sám v sobě Jen zrcadla promlouvají prázdnou řečí jisker mezi střepy stříbrnou
Půlnoc opadává Bílá obrací svou tvář s noblesou tanečnice
A asfalt ze dna lunárních moří stéká jako rozmazaná tužka na obočí po tváři do očí do dlaní |