nocí se kolébaly maringotky
k východu jen pár chvil
a okovanou nohu zachvátila sněť
u cesty černobýl

co zbylo

a na obzoru hory
a věže
tisíc, tisíc věží

to město zkamenělo nablízku auroře






v ulicích proudy soli
jsou podzemní řeky       uhranuté
kde Esmeralda přetančila prameny

nebudu se vracet
s komedianty
dnes není do smíchu
vždyť otec - silák       matka - hadí žena
jen chudokrevným dětem rozbili ret



potulný pohádkář
pod slídovým mostem vyprávěl
o bláznu na cizí svatbě

umyl si pořezané dlaně
ve džbánu s vodou



po střechách dováděly chrliče
a občas v zápalu vášně ulomené křídlo
zlomilo zatoulané kočce vaz

při každém objetí prach
zasypával stružku
vymletou podél chodníku





pomatený pohádkář vyprávěl
o hrudní kosti z čediče
a já už věděla      druhou takovou
těžko hledat

a neměl o ní vědět

ve snu mi Marjánka zalátala ústa
dorotka navlékala režnou nit
a k falešnému ránu trestem
zbyl mi jenom dech

pohledem slídíla jsem
zpod bílého mostu
pod ledem v řece ryby vyráběly flétny

ze začouzené nohy vyrvu kost

víc by mi sotva posloužila