to bejvávalo tenkrát... vzpomínej horká léta... pole zlatavé pšenice tehdy i laciné víno chutnalo velice ještě slyšíš ty hlasy...jen uši napínej
zvonil holčičí smích a kluci právě v muže v zrcadlech letních se leskla ohně zář na klacku buřty.... pak umaštěná tvář jsme si mysleli...všechno! všecičko můžem
a černá noc....a bílý srpek hvězdy seče tenkrát dal první z nesmělých políbení ten co klukem byl a dávno klukem není měl srdce v krku dnes na svém místě tluče
tráva hladila kamínky v paty štípaly léto omamně vonělo...k ránu padla rosa sandály v ruce po mechu v lese bosa kde nás ty roky!.... kde sakra nechaly
Epilog
mě popadla najednou chuť se zout to není trestný....zas na chvíli holkou s jiným klukem však stejnou loukou po trávě letní znovu se rozběhnout