to bejvávalo tenkrát... vzpomínej horká léta... pole zlatavé pšenice tehdy i laciné víno chutnalo velice ještě slyšíš ty hlasy...jen uši napínej
zvonil holčičí smích a kluci právě v muže v zrcadlech letních se leskla ohně zář na klacku buřty.... pak umaštěná tvář jsme si mysleli...všechno! všecičko můžem
a černá noc....a bílý srpek hvězdy seče tenkrát dal první z nesmělých políbení ten co klukem byl a dávno klukem není měl srdce v krku dnes na svém místě tluče
tráva hladila kamínky v paty štípaly léto omamně vonělo...k ránu padla rosa sandály v ruce po mechu v lese bosa kde nás ty roky!.... kde sakra nechaly
Epilog
mě popadla najednou chuť se zout to není trestný....zas na chvíli holkou s jiným klukem však stejnou loukou po trávě letní znovu se rozběhnout
já propíchnu tvůj entoderm
ty nevíš
dělal jsem i šerm
hračkou pro mě
v prostoru
i v domě
do tebe něco vbodnout
šak může se to bodnout
jak rytíř na koni z výprodeje
unesu starou tvoji
a nazvu ji mladou mojí
přírodní výběr to se děje
když dva se perou třetí se směje
takže se na to vykašlem
nemůže vyhrát ten
ni ten
ty ženu máš to jistě bol
a já mám hold svůj akord moll
tvuj postřeh nejni VOD CESTY... (bajdvej)
však komu se snad poštěstí
mi v duchu se někdy rovnat
a je to doba vhodná
bys otřel sis svuj opatek
(hovínko kluzký je)