má láska bezbřehá z Břehů se vylila do pole sluncí zlatavých
a závan hlíny tak mokře dých...
v tom poli slunečnic
se rozsvítím trochu víc... na konci vidím tebe stát a že velbloudy máš tolik rád
tak s cigaretkou u pusy
dokouříš kamelku zadusíš... Seladon krokem houpavým... znám tvá gesta vím teď protáhneš prsty křupneš kloubky.... tak zaťal ses do duše...hloubky mé... tušíš co z toho máš? jen o malounko víc se trápit (už tušíš...) do kůže mi zatínáš své elegantní Drápy chceš mé srdce vzít
pak s potěšením (rozpůlit...)
tu chvíli mám nejradši
když zvláčnělá ve tvé náruči
umírám...
|