protáhnu si Tě vločkou, jsi nit mýho dne s křížkem v hlavě, ne na prsou snad i pro to Tě mám rád po nocích po školních lavicích ve tmě pod jinačí lampou s pusou štětcem zmalovanou mňoukat tedy vážně neumíš, promiň zasněžená, vlasy od šípků střípků máš zas plnou dlaň a dávala bys, dávala, až k slzám
|