voněla příslibem hezkých dní nebo jen chvil dobře ukrytých... šeptal Nejsou z posledních (pak už víno nedolil)
hodinky rozbité na zápěstí a trny proťaly kůži tak bledou zvedl se závoj nevěstin zebou! chladné oči
tolik růží zbytečně uvadlo tolik stonků i srdcí zlomených tolik nevěst panenství zbavených... (lehce) jen pro pár slastných chvil
to aby se touhou ponořil do žen co tak snadno stehna rozvíraj (s naivitou ženám vlastní) pak v postelích vztekem i strachem se užíraj... tak se ponoř světlo zhasni... nožem řízni...
ne vlastní ! její krev slízni a ochutnej zapomeň na svá zrcadlení ... tolik dalších a dalších žen v postelích pohozených
(ty v jejich stehnech polapen....)
|