Žít na okraji pouště
s oázou na dohled
Vzduch kolem navinulé chuti
slov beduínů
co projdou občas kolem
A jinak nikdo víc

Propadám svým srdcem
tekutými písky
Vždy v noci
Za dnem den
projde občas kolem
A jinak nikdo víc

Smutek je skladba
pro violu da gamba
zavátou v e moll
Nikdo nevypoví
jaká je zima na poušti
Kdo po takové noci otevře oči
je už někdo jiný
Nikdy ne ty

Jiný písek
jinak zní
jiným větrům

Odkudsi zavátý střep lidského skla
vlétl do srdce a
navrhl jako už tisíc jiných před ním
nasytit poušť tekutými písky
do její úrody
Cizím se to mluví
Nasytit
jen do vlastní smrti
Neúrody

Spal jsem mezi náhrobky pouští
moří i sněhů
Dlaně jak příkopová propadlina
neznatelně se od sebe vzdalující
Vytlačovány jiným párem rukou dál
Dál a nahoru
Artézsky
Bez proseb
Jen co projdeš tělem z písku
Aby dožili všichni Izraelité tvých dnů
Kaanan je na druhé dlani
Rudé moře třeba nebude tvůj hrob

Odvrať se od pouště

Po kapkách z očí odpouštěj rosu
do tekutých písků
do přesypů změn

Odpoušťěj dunám zrcadel
mluvu tajemných úsměvů
rozpadající se
nezapsatelnou

Odpouštěj člověče
Víc nelze
Méně nic nezmění

Odpoušťej
Prosím