LiTerra

Seznam nových děl Sbírky Autoři Nej

Dílo #20593
Autor:	Krokodýl
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Jiné/Výkřik do tmy
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	27.10.2005 10:29
Počet návštěv:	1150
Počet názorů:	7
Hodnocení:	4
Patří do sbírky:	Mystifikace čtenáře
Patří do archívu:	<Soukromý> lumík: Ve dřevě skryto

Pohřbi mě

... tam pod tu zem,
na to místo, kde slunce září
vstříc osudu.
Kde stromy pláčou listí
a nedbalý zahradník jej shrabuje
do kupičky.
A pokaždé, když hromadu zapálí,
bodne mne u srdce,
pokud ho ještě budu mít.

... tam vedle ní,
kde ležet bude již dlouhý čas.
Tak těsně vedle, abych možná
dotknout se jí mohla
a naše kosti aby se propletly.
A pokaždé, když ucítím záškub
jejího těla, které se pohybovat bude
jen díky jejím pojídačům,
spolknu slzy a setřu si líc.

... tam, pod starými platany,
vykopej mi hrob a vystel ho
měkkými polštáři, aby mne to
netlačilo, až mě tam položíš.
A už se na mě nezlob, že zkrátila
jsem svoje žití kvůli ní.
A občas se zajdi podívat,
zda netrčí mi prsty k obloze
a dolej mi pití, ať neumřu žízní.

... až hroudu za hroudou pošleš
na dubovou rakev a kytku na ní položíš,
vzpomeň si, že láska dokáže divy.
A kdyby ti bylo smutno po mé náruči,
obejmi ten starý platan. Přimkni k němu
své tělo a smáčej kůru slzami.
A o půlnoci toho dne, kdy
dotkne se slza mého já, vyhrabej
mé tělo a na uhel ho spal.

...pošli mě pak po větru
a tam, kde dopadnu,
vyrůstat začnou malé javory...
mé děti....