z kohoutku třikrát kapka odzněla zatímco ses usmála a obrátila na posteli vjemy proudí dálnicí do těla jemné polibky, vražda komára. proč bez sebe jsme necelí, když spolu vytékáme z kůže? nepřemůžeš sama den, jenž nepouští Tě do spánku jako pohanku do moře sype bludný holanďan sny do spánků. sedí na židli zakleté lodi a jeho lucerna svítí do mlhy z níž není cesty zpět. myslíš, že sny chytíš nebo je chceš vyprávět, ještě horké, na námořníkově dlani? tři sta klínů vyměnil jsem za svítání a pegas složil křídla na poličce argo zakotvila v lžičce čaje sfinga spí mezi pantoflemi, hladová a mazaná bude se zítra ptát Tvých prstíků na rána a podobné chytrosti na sever od ráje zbloudil jsem, když položilas my hlavu na hrudník doktorem mluvené něžnosti jmenuješ mě dočasně, aspoň do konce příběhu. sto litrů slov prodáme za něhu tu vystavíme si pak v kleci a budem stejně křehcí jako lži z papíru, drahá slečno namalovaná na míru teď když je poslední světlo zastíněno vířícími háďátky směl bych Ti vyprávět pohádky? |