1. Vědomí

Čím začít? Všechno, co nám o světě kdo řekl, může být manipulace nebo chybná úvaha. Pokud zpochybníme vše, co zpochybnit jde, uvidíme, co nám zůstane:

První, co nemůžeme popřít, je vědomí. Vnější svět může být iluze, emoce či myšlenky mohou být "padělané" z vnějšku, ale to, že JSME, popřít nemůžeme.

Nemůžeme souhlasit s tím, že i vědomí je iluze: iluze znamená "něco, co neexistuje, ale zdá se nám, že existuje".

Všimněte si: zdá se nám. Musí se někomu zdát. Iluze bez někoho, bez vědomí které je iluzí klamáno, postrádá relevanci.

2. Informace

Co dále nemůžeme popřít, je to, že na nás působí spousta dalších jevů: zrakové vjemy, sluchové vjemy, bolestivé vjemy, ale také myšlenky, city, vzpomínky... Co je společným jmenovatelem těchto jevů?

Nevíme, nakolik jsou "zfalšované" a nakolik tím, čím se zdají být, ale společný kořen těchto jevů je tento: Jsou to informace.

Nesouhlasíte? Zrakové vjemy jsou informace typu "vidíš to a to". Analogicky sluchové a další vjemy. Bolest je silnou informací říkající "pozor, tady je něco špatně", myšlenky jsou informace, které vědomím probíhají, city jsou složité, silné informační struktury, vzpomínky jsou kdesi uložené informace...

Někdo by mohl namítnout, že existují další jevy: například hmota a energie. Ale my nevnímáme hmotu - dostáváme od smyslů informace o tom, že tam hmota je. A to může a nemusí být pravda.

Například to, že všichni lidé vidí na obloze ve dne slunce znamená jen to, že všichni tito lidé dostali stejnou informaci o slunci.

3. Vědomí + informace

Kdo informace vytváří? Vědomí - co jiného taky. Musí nějaká entita informovat jinou entitu - tedy vědomí informuje vědomí.

Co je prvotní - vědomí, nebo informace? To se dá zjistit následující úvahou:

Může existovat vědomí bez informací? Jistě - "prázdné" vědomí, které si je vědomo pouze samo sebe (jako by bylo "do sebe svinuté").

Může existovat informace bez vědomí? Nemůže: informace potřebuje adresáta a odesilatele a "jen tak sama" je irelevantní.

Tedy: prvotní je vědomí, druhotná informace.

Autora dlouho trápila otázka: je pouze jedno vědomí? Nebo určitý omezený počet? Nebo snad nekonečně mnoho? Potom byl rozetnut Gordický uzel:

Ptáme se po počtu vědomí. A počet je informace - tedy druhotný jev, jak jsme si ověřili v minulé části.

Je to vědomí, které vytváří informace, ne naopak. Je to tedy vědomí, které vytváří koncept počítání jako takového. Z tohoto důvodu nemůže být samo spočteno.

4. Informační struktury

Jevy kolem nás nejenže existují, ale také se různě chovají. Počítač, na kterém píšu tento text, reaguje na stisk kláves, kámen, když ho pustím z ruky, spadne na zem... zkrátka jevy jsou poslušné různým zákonům.

Jsou zákony něco jiného než informace? Jistě že ne! Jde prostě o to, že informace spolu vzájemně interagují.

Kdo zprostředkovává tuto interakci? Vědomí. Vědomí si může informace vytvářet, může je pomocí různých pravidel (samozřejmě taktéž informací) měnit na informace jiné...

Informace, které na sebe navzájem odkazují, nazveme informační strukturou. Jde jen o informaci, která se skládá z informací menších, dílčích.

Z několika informačních struktur se mohou skládat struktury složitější a tak dále.

Například máme informační strukturu "větev". Spolu s dalšími strukturami tvoří informační strukturu "strom". Ten spolu s dalšími strukturami tvoří strukturu "les"...

Jistě jste pochopili že všechny objekty kolem nás (kromě samotného vědomí) budeme považovat za informační struktury. Různě na sebe působí a mají vzájemné vazby. Dokonce i čas a prostor jsou (velmi složité) informační struktury: mohou existovat jiné roviny multiverza (=mnohovesmíru), kde je jiný počet rozměrů času i prostoru, nebo kde jsou místo času a prostoru jiné "kvality".

Možná se ptáte: "Jestliže je strom -například- informační struktura, má tedy vědomí? A list, kámen, atom?"

Je to úplně obráceně: ne že tyto informační struktury mají vědomí, ale vědomí má tyto informační struktury! Vědomí má kámen a uvědomuje si jej, vědomí má strom... ano, vědomí má i člověka.

Opakuji: Je to vědomí, které pracuje s informacemi, ne naopak! Ne tedy "člověk má mysl, ta má vědomí", ale "vědomí si uvědomuje lidskou mysl a lidské tělo".

Lidské tělo se stále mění. Nakonec zaniká. Co se děje s člověkem potom? Nevíme, ale víme co se děje s vámi, vážení čtenáři!

Vy nejste tělo. Jste vědomí, které si uvědomuje informační strukturu "lidskou mysl" a informační strukturu "lidské tělo".

Pokud lidské tělo a lidská mysl zanikne (smrt), budete si prostě uvědomovat něco jiného, jiné informační struktury. Co - to vám nemohu říct, protože je to na vás.

5. Pojem bohů a Boha

Vědomí může vytvářet informační struktury i tehdy, kdy "obývá" ="si uvědomuje" lidské tělo. Ty by poté měly začít existovat, že?

Informační struktura, kterou nazýváme "náš svět", je však komplexnější: je sjednocením toho, co prožívají vědomí na ni zaměřená.

Proto změna reality silou myšlení není tak jednoduchá - ale není nemožná! Pokud se na tvorbě něčeho podílí více lidí, dojde k větší interakci informačních struktur a vede to k větší pravděpodobnosti, že se výsledek tvorby promítne do "našeho světa". Také v případě, že se na tvoření podílíte delší dobu se pravděpodobnost zvýší - díky zintenzivnění tvořených struktur.

Čím více lidí danou informační strukturu vytváří a čím déle je na strukturu působeno, tím lépe se struktura navrhne: tak vznikají mimo jiné bohové (s malým "b") - informační struktury, které vytvořilo vědomí lidí, které v danou bytost věří. Zázraky, zjevení, duchové... všechno informační struktury, vytvořené jako všechno ostatní z informací. Jsou prodchnuty vědomím - tak jako ostatně všechno.

To, že můžeme tvořit myšlenkami (=informacemi) je důležité. Čím lépe navržená bude informační struktura, tím více se protlačí do společné reality, kterou jsme si tady na Zemi vytvořili.

Co se týče Boha s velkým B - všemocnou vševědoucí bytost - toho můžeme najít také. Kdo všechno může? Kdo všechno ví? Někdo, kdo zná všechny informační struktury a může s nimi manipulovat.

Informační struktury jsou všechny ve vědomí. Pokud vezmeme "souhrn veškerého vědomí", máme všechny informace - a můžeme je měnit!

Opakuji poznatek ze začátku tohoto pojednání: Počet je informace. Je to vědomí, které vytváří informace, ne naopak. Je to tedy vědomí, které vytváří koncept počítání jako takového. Z tohoto důvodu nemůže být samo spočteno.

Vědomí je tedy samo nepočitatelné. Jak víme z teorie aritmetiky, koncept počítání s sebou nese i pojem "rovnosti" a "nerovnosti".

Podle hinduismu je lidské "já" (Átman) totožné s Bohem (Brahma). V křesťanství tomu tak není. My víme, že koncepty "rovnosti" a "nerovnosti" se nedají na vědomí aplikovat a tedy otázka zda "souhrn veškerého vědomí" je roven "fragmentu veškerého vědomí" je nezodpověditelná. Čili všichni jsme i nejsme Bůh, jak se to vezme.

Všechno, co můžeme říct nebo si myslet je informace: tedy druhotný jev, který "je až po" existenci vědomí. Proto všechny naše soudy o vědomí toto vědomí míjí a jsou pouhými aproximacemi (=přibližnými tvrzeními). Protože Bůh je "souhrn veškerého vědomí", platí pro Něj to samé: není možno Ho nijak vymezit, omezit, zaškatulkovat.

6. Závěr

Nejdůležitější jsou praktické důsledky:

• nemusíte se bát že po smrti "nebudete" - vědomí pouze přejde na jiné informační struktury - budete hrát zase jinou hru
• můžete tvořit myšlenkou - čím víc vás bude tvořit, nebo čím budete tvořit delší dobu , tím bude stvořená struktura lepší
• Bůh existuje - ale nic víc se o Něm říct nedá