až nebudu obtočená v průtoku ticha můžes vzít Singera a zkusit mě uspat jo, už spim, ani nedejchám abych slyšela tvý biorytmy až nebudu vepsaná do tvý dlaně můžeš vzít za ruku nějakou jinou zrzku a smutně problesknout slzou že už to necejtíš jo, už ani nevzpomínám pro blesky až nebudu akrobat trámů v síni tvýho srdečního svalu můžeš mě rozdrobit mezi cukr do kafe a tiše se sklonit jo, víš, abys nezapomněl jak voním ve spánku... |