Někdy to je
jako když na šedivé nebe
nakreslíš sněhovou vločku
a zlehounka dýchneš
do dlaní

A jindy zase
jako když rosa cinkne o talíř
a skřivánek nad hroudami
konečně ohlásí jaro

A někdy se neudržíš
a až do rána chrlíš lávu
a domy a města hoří
jako z papíru

A někdy to je
jako když vyschne řeka
a žízeň už žádnou
vodou neuhasíš

A někdy jdou lodě ke dnu
a moře přeteče přes obzor
že konce nedohlédneš

A někdy je to
jako když cvrnkáš kuličky
a jindy zase šílená dřina
že bys raději kácel stromy
nebo bez fajrontu fedroval uhlí

A jednou dohoří i oheň
cesta k horám okorá
a všude je poušť
v noci zima 

A pak podzim zorá vrásky
a unavené oči se marně utěšují
že oblázek na dně je krásnější
než dlažební kostka vylomená ze skály
plná ostrých hran

Je zima
a sněhu až po komín
ale nízké slunce
ještě trochu hřeje