protože já ty slaný ticha nesnáším
a jak pak seškrábat červený kola všude po obličeji
zase být tou bez tváře
s pár mokrými pramínky vlasů

tak mi můžete podat ruku
jo, já vím...
tak přijďte
no, však uvidím...
(neumím lhát
bez prsteníčku a ukazováčku
zkřížených v kapse od kalhot
a tak mám asi před našima
pořád ruce v kapsách)

víte, stačilo mi čtyřiadvacet hodin
můžete si sundat ty nohy ze židle
ale samozřejmě
zase čekáte?
jo, čekám
na někoho kdo nepřijde
a můžete se posadit k menšímu stolu
vždyť jdu
a co ty nohy...!?
jo, vlastně nohy dolů

jenže vždycky jsem s nima byla vzhůru
asi né v kavárně
kde by mě někdo upozorňoval na to
že mi slzy tečou do vlasů...