Mohl si donekonečna lhát a působit si tímto lhaním bolest, ale zaplaťbůh, že uměl včas rozpoznat meze, za které je trestuhodné se vydávat. Proto kdesi v dáli, mohlo to také znamenat, že si intenzivně, avšak nerad, hledal náhražky, spatřil spleť purpurových světel, pro něž se rozhodl vyrazit na jednu ze svých nejstrastiplnějších a nejméně logických cest.

Jestliže ho tato cesta měla navést na zcela nový kurz, jemuž se však pro svou nestálou povahu nikdy nemohl oddat plně, pak byl jistě i on pro tuto cestu jakýmsi neprobádaným a snad i mysticky vypadajícím médiem. A tak se spolu potaji zasnoubili, aniž by tušili pozdější následky tohoto svého, když ne neuváženého, tak jistě překvapivého rozhodnutí.

Cesta byla tou nejmilejší ženou, jakou si on mohl přát. Za předlouhých polárních nocí spolu rozmouvali o svém společném účelu a také o tom, jak se tyto jejich účely navzájem ovlivňují. On tvrdil, že jeho účel mu byl sdělen již v raném dětství při jedné z večerních koupelí. Jeho matka, jež se prý často ve svých mukách, zapřičiněných odchodem jeho otce do války, uchylovala k čarodějnictví, mu vyprávěla, že když s ním byla v očekávání, navštívil ji muž tmavé pleti a prohlásil, že se ji narodí syn a že tento syn, tedy až dospěje v muže, nalezne svůj účel v jakési cestě, o jejíž existenci prozatím nikdo neví.

Když si cesta vyslechla jeho vyprávění, rozhodla se, že o tom, jak nalezla svůj účel ona, ještě několik let pomlčí. A i přesto, že ji to během několika následujících let nadměrně tížilo, dokázala ve svém zatvrzelém mlčení vytrvat. Ale to by ji on nesměl znát, aby si nevšiml jistých, i když jen velmi nepatrných změn v jejím chování. Zdálo se mu, že musí učinit první krok a vybídnout svou manželku, tedy cestu, k tomu, aby se mu se vším svěřila.

Jednoho dne, zemi tehdy bičovala nevídaná bouřka, se ji odvážil zeptat na původ jejího trápení a když viděl, že se není s to odhodlat k odpovědi, řekl: Ženo, jestliže to, co tě již dlouhá léta trápí, nějak souvisí s historii naších účelů, tak si myslím, že by bylo rozumné, kdyby ses mi svěřila, neboť tato trápení, jež ti mlčení působí, by tě mohla v brzké době zcela zahubit.

A jakmile vyslovil svá poslední slova, o kterých se nedomníval, že by byla nějak zvlášť opovážlivá, uzřel svou manželku coby krásnou, tělnatou ženu.