| Dílo #19881 |
|---|
| Autor: | Nikdojiny |
| Datum publikace: | 20.09.2005 13:51 |
| Počet návštěv: | 935 |
| Počet názorů: | 0 |
| Hodnocení: | |
| Prolog |
|---|
|
| Spor! |
Samuel: Zkuste vysvětlit toto: Promítám se pouze v uzavřených, potemnělých místnostech, jež nemají okna ani dveře.
Zacharjáš: A dříve by to šlo i jinak..., však vy sám víte jak!
Moritz: Pánové klid! Jako bych vás neznal! Usilujete o prolnutí dvou naprosto si cizích názorů.
Zacharjáš: Poslyšte, vy do toho nemáte co mluvit, už dávno jste z kruhu vyskočil. Když jednou vyskočíte, a vy jste tak učinil ještě za svého mládí, tak nemáte právo zasahovat do rozmluv podobného ražení. Mlčte!
Samuel: ( přehazuje svou levou nohu přes pravou ) Něčemu jste snad nerozuměl, drahý Moritzi? Totiž on Zacharjáš někdy mluví tak a někdy jinak, to musíte vycítit. Ale jisté je, že vás chtěl svými slovy umlčet. Co vy na to?
Moritz: ( klidně si zapaluje cigaretu a vzápětí ji pokládá do jedné z popelnikových prohlubní ) Ale doba, která mi byla vyměřena pro pouhé pozorování a mlčení, již dávno uplynula a tak nikdo, a už vůbec ne vy, mi nesmí odpírat právo na jakýkoliv ústní či písemný projev.
Zacharjáš: ( překvapen Moritzovým argumentem ) No dobrá, dejme tedy tomu, že jste již v právu mluvit a prosazovat zde své názory, ale copak si nejste vědom toho, že nám vlastně ani nemáte co povědět?
Samuel: ( opíraje se pažemi o stůl ) Něčemu jste snad nerozuměl, drahý Moritzi? Zacharjáš se tu staví nad vás i nad všechno co jste doposud vyslovil. Platí zde jedno velmi prosté, avšak úžasně výstižné pravidlo a sice to, že ať v těchto prostorách vyslovíte jakkoliv bystrou, naddobovou či snad revoluční myšlenku, nebude ji věnována pražádná pozornost. Snad ji někdo z přísedících intelektuálů zaznamená na hlasovou pásku, nebo si ji, tedy pokud umí rychle psát, dokonce i zapíše, tak na ní i přesto zcela určitě zapomene upozornit na příštích sezeních. Rozumíte mi? Zacharjáš vám patrně učaroval na tolik, že teď nejste schopen jediného slova, nemám pravdu?
Moritz: ( se spanilým úsměvem na rtech ) Pánové, ale já se přece vůbec nechystám k vyslovení něčeho, co by snad mohlo nějakým způsobem zapříčinit rozpad zdejších konstant. Podívejte se na mě, vždyť jsem v každém ohledu totožný s vámi. Mám vaše povahové rysy, stejně jako vy zakláním hlavu vzad a počítám hvězdy a také, o čemž bych měl snad raději pomlčet, dělám stejné pohyby pokaždé, když přistupuji před zrcadlo. To je přece náš vzájemný fenomén! Promítání se pouze v uzavřených, potemnělých místnostech, jež nemají okna ani dveře. Vy, Samueli, máte nyní hádanku rozluštenou. Je stejně tak prostá a odporující logice jako my tři.
Zacharjáš: ( přemýšleje nahlas ) Odporující logice? Já tedy nevím, ale řekl bych, že vám přeskočilo.
Samuel: ( jásavě ) To je tedy Ono? Popření jedné konstanty konstantou jinou? Copak to lze vůbec smyslově pojmout do jednoho celku, jenž by se dal později lehce přeformulovat a zařadit do příslušné přihrádky?
Zacharjáš: ( zjišťuje, že ztrácí svou pozici vůdčího diskutéra ) Samueli! Chcete se snad řadit po boku těch, jenž nás okrádají o mír v nitru? Chcete se snad vědomě vzdát všeho, co jsme spolu za to předlouhé období v těchto prostorách vytvořili? Pokud je tomu tak, hned při první příležitosti, která se mi ostatně naskytne velmi záhy, vás přede všemi označím za zmanipulovatelného.
Moritz: ( se zápalem sobě vlastním ) Já že vás okrádám o klid v nitru? Tato vaše slova by se vám mohla velice snadno vymstít, poněvadž pokud vím, a jistě to nejsou jenom vykonstruovaná tvrzení, tak vy žádný niterný klid nemáte! Vy totiž, pomalu mizející Zacharjáši, postrádáte to, v čem se nitro střeží.
( Moritz a Samuel odcházejí, přičemž se oba ještě na něčem dohodují, snad na příštím setkání - kdoví. Zacharjáš se však, s jaksi zasmušilým výrazem ve tváři, proměňuje v lehký opar a mizí. ) |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Nikdojiny', 20.09.2005 13:56.
| Názory čtenářů |
 |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|