Muška v jantaru dešťové krůpěje
JEŠTĚ TLUČE !!!!
kopýtky proti sklu
Zatoužil jsem v sobě okovat podkovami
tělíčko zmírající
v tom tekoucím hrobě
Na krk pověsím Ti zrůdný talisman
jsem to já sám
tvor v pavoučí síti
To abys zůstala mi bych slepý od střepin
viděl tajemství nitra
a prozřel ze tmy
Sejmi masku z mojí tváře! Odhal podstatu všech věcí!!
Spatřím slunce plné
oslňující záře . . . |
|