Okenice se vrzavě kývaly ve větru a s každým úderem o stěnu se odsypala trocha hliněné omítky. Bylo to jedno. Do muzea na velbloudy se stejně nikdo nechodil dívat. Ne, že by kolem nechodilo dost lidí, to ne. Dokonce i velbloudi tu byli na svůj věk docela zachovalí. Problém byl v tom, že byli živí. To velbloudům nemohl nikdo vyčítat, ale od muzea se tak nějak očekává, že budou návštěvníci poklidně procházet kolem exponátů, které jim nebudou oplácet zvědavé pohledy, natož slintat a plivat!

Všechno začalo tím trhem. Už legendy starých kočovníků vyprávějí o Velkém trhu, který byl na počátku všeho. Vypadalo to prý tak, že se ze všech koutů vesmíru sjeli beduíni se svými karavanami, aby se u jedné studny setkali v bratrské atmosféře obchodu. Kolem Studny Moudrosti, jak ji nazývali, rozestavěli své stany a nechali velbloudy, aby se napili. Chybička se vloudila - už čtvrtá karavana neměla čím nabírat ze studny, protože někdo ukradl džber. Zůstal jen roztřepený konec lana. Říká se, že proto jsou od té doby velbloudi takoví... takoví, jací jsou. (O beduínech to nikdo neříká nahlas, tedy kromě velbloudů.) Kdo sebral okov, to tenkrát nakonec nikdo nevypátral.
Pro nedostatek vody, vlastně spíš pro neschopnost dostat se k ní, byl tehdy Velký trh velmi rychle ukončen. Během hodiny poté, co se rozkřiklo, že není voda, rozprchli se všichni do hlubin pouště. U studny nezůstal ani živáček. Z neživých zůstal jen (podle výrazu ve tváři velmi překvapený) pavouk na dně studny. Přiklopený vědrem. Výraz „bylo to jako Velký trh“ se od té doby rozšířil a zakořenil v souvislosti s událostmi, které mají krátké trvání a mizernou logistiku.

Vlastnosti velbloudů by se daly rozdělit do několika skupin. Dají se ale také shrnout jen pod hlavičku „mrzutý“. Říkat „viděl jsem mrzutého velblouda“ je jako popisovat, že jsem se koupal v mokré vodě. I když jak víme, právě voda za jejich mrzutostí stojí. Není divu. Představte si, že by vás někdo hnal týden napříč pískem, potom pískem vlevo k dalšímu písku, tentokrát ještě vyprahlejšímu, potom přes písky tekuté (jaká ironie) a na závěr uprostřed toho všeho béžového humusu ke studni, kde nějaký mamlas utrhl naběračku. Jak byste se tvářili? V tomto bodě smekám před velbloudím rodem – že dokáží tak dobře držet poker face!