Anna se nudila na nudistické pláži a zapadající slunce jí zlatilo s láskou a péčí pěstěné stydké ochlupení.

Marek právě vybíhal z vody. Slané kapky se sykotem dopadaly do písku. Anna upřela pohled mezi jeho nohy. "Bože, to je ale kus," pomyslela si. "Takovýho nemá žádnej. A že už jsem jich viděla," zaběhly jí myšlenky nečekaným směrem.

Když v tom, kde se vzal tu se vzal, vynořil se z hlubin obrovský žralok a ukousl mu ho.

"Zbožňuju tyhle týpky, co maj pořádný ocas. Na tom si dycky nejvíc pochutnám," zachechtal se vulgární predátor.

Marek se v křečích skácel do slaných vln. To neměl dělat. Jako by mu do rozkroku zarazili do běla rozžhavené železo. S šíleným jekotem vyletěl z vody jako střela a dvěma skoky dorazil na suchou zem. Klesl na kolena, přepadl naznak a prudce oddechoval.

"Proboha," blesklo Anně hlavou, "vždyť on mu ukousnul ptáka!"
Ani si neuvědomila, že to ječí nahlas.
Ale to už se kolem sbíhali lidé.
"Tak ten už si asi nezamrdá," pravil cynicky jeden muž s velrybím tělem.
"Kolikrát jsem ti řekla, abys mezi lidmi nemluvil sprostě," okřikla ho manželka a usrkla limonádu.

"No, no ty jsi to asi nikdy nedělala," zabručel muž a otočil se na druhý bok.

"I zamrdá!" pronesl zvučným hlasem pomenší stařec ušlechtilého vzhledu. "Jenom se musí podrobit Albiho metodě nevyjádřeného penisu!"

"Pane," prohlásil jeden mladík trudovité pleti. "Přivedl jste mne na zvláštní myšlenku... Již delší dobu si lámu hlavu, čím" (pronesl to slovo s lehkým důrazem) "to vlastně ty literární postavy dělají.. Co je to tajemné TO, které tolik poutá pozornost žen, a které je - jak se v knihách píše - pýchou tolika mužů? Mají snad autoři na mysli obyčejného čuráka?"

"Baba," pravil Albireo (ano, jednalo se vskutku o tohoto slavného mága a sexuálního guru). "Čurákem zve se ten tajemný nástroj, v takzvané krásné literatuře nezřídka zamlčovaný či znevažován takovými přihlouplými názvy jako amorův šíp, kladélko, nářadí a podobně. Čurák ten pak, jak známo, má dvě základní funkce - chcaní a mrdání. I když..." zasnil se kmet, "znal jsem jednoho, co na něm nosil ze studně vědra s vodou..."

"Prosim vás, co je to za člověka," rozječela se jakási dáma. "Karlíčku, neposlouchej to!" cpala prsty do uší svému asi pětiletému synovi. "No toto! Kde jste? V hampejzu, vy jeden, vy jeden - jeden..." marně se snažila najít správné slovo. "Vy úchyle. Patříte někam na léčení!"
Mladík mezitím krvácel bez pomoci a tiše sténal. Rty mu šokem zbělaly, dýchal přerývaně a oči nabyly nepřítomného výrazu.

Ani zákeřnému žralokovi se však tou dobou nevedlo o mnoho lépe. Působením Albireových parapsychických schopností se mu Markův úd v útrobách ztopořil, a nebohý carcharias měl nyní pocit, jako by ho někdo zevnitř narážel na kůl.

"Probůh, dělejte někdo něco," zvolala Anna a vrhla se Markovi olizovat krvácející ránu. "No co?" vyštěkla na udiveného plavčíka, který mezitím taky dorazil, aby zjistil, že si zapomněl mobilní telefon a musí se pro něj vrátit do kabinky. "Prej to dezinfikuje, někdo mu nějak musí pomoct!"
"Já se snažím," zamumlal brunántný kouzelník a zvedl paže.
V tu chvíli sebou tělo obrovského žraloka hrozně mrsklo a vyskočilo nad hladinu. Všichni oněměli údivem.
"Ty vole... Tak to bysem nechtěl, aby mi taková bestie ukousla kokot," řekl s uznáním výrostek v oranžových plavkách...
Přicházející plavčík zaslech jen poslední slova. Podíval se na Annu dosud olizující Markovu ránu, na její zakrvácenou tvář a bledý hrůzou začal něco horlivě vysvětlovat do mobilního telefonu.

A než bys řekl švec, rozječely se krajinou policejní sirény. Nad pláží zakroužily vrtulníky, ústup do moře odřízl případnému uprchlíkovi člun pobřežní stráže s komandem žabích mužů na palubě a hned na to se k místu neštěstí přiřítil opancéřovaný hummer a zabrzdil tak prudce, až se mu kola zaryla hluboko do písku. Vyskákalo z něj několik po zuby ozbrojených příslušníků speciální jednotky a v mžiku obklíčili vyděšenou Annu.
"Lehněte si na zem, ruce a nohy od sebe!" zavelel velitel zásahu.
Anna si poslušně lehla na záda a dala nohy do praku...

"Tak tahle s námi bude muset na stanici," řekl uznale plukovník Connors při pohledu na rozcapenou Annu.
"Ale já," zvolala překvapená Anna.
"Ona," zavolal kdosi.
"Mlčet!" zařval velicí důstojník. "Tuhle polykačku čuráků vodvezem, kam patří!"
V tu chvíli se kouzelník Albireo mocným a podivuhodným způsobem ubzdil. Ale nikdo si toho v jekotu sirén, rachotu vrtulí a strašlivém halasu vznášedel nevšiml. Nikdo také nepostřehl žraloka, který se opět vymrštil z vody a poprvé ve své životě zaječel, jako když velryba vydechuje.
A tak, zatímco celá jednotka pobřežní stráže odváděla za hlasitého mlaskání kuložroutku do káznice, nikým nepozorován proletěl vzduchem velký ztopořený penis a zázračně dosedl zpět na své místo.
Dobrý čaroděj Albireo omdlel a s ním také několik dam při pohledu na Markův obří pyj, který se trčil v celé své ohromující velikosti do výše hlav tříletých dítek.

Epilog: Marek se stal posvátným maskotem pláže. Ženy toužící po dítěti chodily líbat jeho mohutný pyj jakožto symbol plodnosti. Pubertální jinoši si omývali ohanbí v jeho ranní moči v naději, že také jim náležitě povyroste. Albireův věhlas dosáhl globálních rozměrů. Mág se na stará kolena obklopil harémem tak početným a skládajícím se z takových krasavic, že chudákovi Hughu Heffnerovi puklo závistí srdce. Anna se stala dobrou vílou místní policejní stanice a bylo jí starostou města uděleno čestné uznání za zásluhy při náboru nových policistů.

A všichni přítomní, když viděli, že to všechno dobře dopadlo, začali mohutně aplaudovat. Tak to totiž má být. Jsme přece v americkém filmu. Nebo ne?