Co se může stát, když bez dna děj ? Vše poběží dál, jen konec je nejistý. Na nádraží zastaví vlak, dívka vystoupí a zavadí o vás ramenem. Kůže pod košilí se zapálí, holubi zaplácají křídly, výpravčí dá pokyn k odjezdu a vše se rozběhne původním tepem. Lidé v ulicích, zelení a červení, chodníky, kachličky, křižovatky, bloky, čtvrtě, města, kraje, státy, kontinenty, jeden milimetr za rok, dvacetčtyřitisícekorunměsíčně, složenky, inkaso, sipo, účty, piny, výpovědi, volné dny, vysazená antikoncepce, 1+1. Jak se člověk může dusit v tak nekonečném prostoru? Astma je jen v mé hlavě a ostatní to sýpání nemohou slyšet. Je dobré mít nůžky a stříhat přebytečná vlákna, aby osnova koberce zůstávala dále nejasná. Vždyť kdo by si tu pavučinu z blízka prohlédl, uvízl by v ní po mém vzoru.

Každý večer se stejně jako pole slunečnic otáčím k východu, protože věřím.