Dnes už mě nepřekvapí

pocity co přichází kolem

půl třetí ráno

Jsem na ně výborně připravená!

Z kapsy mi koukaj sirky

a za nehtama nosím

tenký kovový plíšky

s elektřinou

Jen ať si přijdou

uviděj všechny barvy ruskýho kola

když se točí

nad Prahou 

Věty se samy dokončují

v tomto stavu – o samotě

jsem nezaskočitelná

Ale

stačí se přenést

do krabice s krokodýlem

kde ležím schoulená a saju

mateřský mlíko

kde se bojím znovu nadzdvihnout víko 

Jo, vážně se bojím

že bych nemusela zvládnout

potom se trmácet

úplně sama po starým koberci

vlastního bytu

a zase bych neviděla týdny před sebou

a zase bych skládala střípky svý minulosti

a říkala si stotisíckrát A CO KDYBY 

            A CO KDYBY nebe bylo zelený

            a kobylky jezdily v luxusních fárech

            230 po dálnici

A CO KDYBY se tramvaje zavrtaly

            jako červi do země      

            a lidem by narostly krovky

            s perleťovými křidélky

            A CO KDYBY vlastní slzy

                                                 slzy z vesmíru

                                                 slzy s nádechem purpurové růže

                                                 slzy s chutí kyanidu

            nešly spolknout bez bolesti

            bez ohlédnutí na minulou zimu

            s přihlédnutím ke stavu

            mezi zrozením a bytím 

Probírám to ze všech stran

mám strach otevřít

těžký víko krabice