Za časů dávných jako sen
byla chuť tmavorudých třešní
tak báječná jak třešně dnešní
a senem stejně voněl den

A stejně tehdy jako dnes
maliny v červnu zvolna zrály
a mraky pluly kdesi v dáli
když květy ztrácel černý bez

Jen se mi trochu změnil svět
býval jsem nadšenec a snílek
a je to možná znát i z dílek
když měl jsem čtrnáct, šestnáct let

Ovšem už tehdy měl jsem rád
rty dívek v barvě zralých třešní
jsou stejně krásné jak ty dnešní
když po polibku touží snad

Dívky jsou krásné jako dřív
a jenom moje postavení
se s časem zatraceně mění
no prostě stárnu, jaký div

Leč stejně teď jak v onen čas
k mé lampě slétají se můry
červnová noc se snáší shůry
a já mám chuť se zasnít zas

A tak si tedy nechám zdát
o ústech barvy třešní zralých
tak sladkých a tak dokonalých
ta budu mít už navždy rád