tři sta tři doteků všude po těle

tři sta tří hříchů v krajině postele

dvanáct akordů vybrnkávaných stále

čtyři hry rty, rty které určí krále

popelník se zbytkem doutníku z Havany

kouřený slavnostně po sexu, nad rány

"Nespíš?"

"Ne."

"Co děláš?"

"Dívam se na Tebe, jak spíš."

"To nedělej,nemám to ráda!"

"Tak ne."

"To je doutník? Ty kouříš?!"

"To je jen takový můj noční zvyk."

"Aha. Tak to típni. A rychle usni. Já totiž neusnu,když budu mít pocit že se na mě díváš."

"Hmm, tak to je ale smůla.Nechce se mi vůbec spát."

"Fajn.Takže budeme vzhůru,jo?"

"Už to tak bude. Chceš něco?"

"No dala bych si...Co to tady voní?"

"To je ten doutník."

"Jo? Ukaž,podej mi ho,prosím Tě."

"Na,ale-"

"Echecheche!"

"Nešlukuje se to."

"Aha.Teď si asi o mě myslíš že jsem pěkně blbá,že jo?"

"Ne."

"Ale jo.Řekni že jo,mě to vadit nebude."

"Ne."

čtyřicet sedm vteřin          vprostřed vůně,v zajetí peřin

třicet dva pohledů na mou tvář

očima do nichž se převrhl kalamář

celý

cely

jsou všechny ostatní pokoje města

"Mluv na mě."

"Promiň,přemýšlel jsem.Co jsi říkala?"

"Abys na mě mluvil,miláčku.Říkej mi něco."

"Co by to mělo být?"

"Něco si vymysli."

"Dobře

čtrnáct splynutí za dvě a tři čtvrtě hodiny

tisíc černých pramenů, ptáci plamení

na krku modřiny od lásky, zkoušení

šíře hranic vlastního cítění,

tváře vyrobené dle zakázky,víření

těl

pěl

Orfeus s hlavou daleko od ramen,

srdce strčeno do kamen,hoří

tiše se nořím

šeptej

                                 Ty  už spíš?!"