Linie tenké jako slída, plazí se pískem jako hmyz.
Nevěra víru v noci střídá a láska, velký kompromis, uvadá zvolna beze svědků schoulená v malém pokoji.
Fabrika citu, plná zmetků, necítí, nesní, nestojí…
Včera a zítra tlustou čarou třeba je pevně oddělit. Souvětí skrytá za kytarou napsaná kdysi… Potmě klít!
A budem spolu v holých větách počítat všechny hady světa a cinkat smutek na zvonce.
Spolu a sami mezi krami…
Přeplouvat pouště
…do konce. |