Cucali vůni triangálu jakoby šťávu ananasu byl den to je přeci jasné jak se patří a šepot se dnes nezastavoval Vlála si do větru šatama a já zapomínal že už snad sto let si mi pod nosem nevověla Paříž je svinstvo křičeli hadráři a lovili posledni frank pro francouzku v louži nad sacre de profan´s okolo klapali kroky na dlažbě z dob napoleonových každej malej krok bolel a zeď počmáraná tekoucí křídou hlasala nejsem to já ne nejsem srkal jsem polévku se sýrem a pozoroval táhnoucí se provázky od lžíce nakláněl ji a do očí ti řekl obávam se že se nedožiju léta srkal jsem polévku a ze zubu lovil smotky mých vypadávajících vlasů ale pššššt to se přeci neřiká Probůh jen mu odpusťte - ten člověk má rakovinu duše všechny lézy a staroby za metastáze zašněrované zauzlované do dechu s každým psssssss a pséééééé nádech a výdech se zdají být lesklé Umíš mé básničky nazpaměť a já si ani nepamatuji tvé jméno pláčeš nad nimi říkám si chtěl jsem vůbec tohle kaskadovité myšlení kaskadovité věznice v Corso abey dalšího snílka a anděla z opilých střepů co potkali člověka se skloněnou hlavou Chtěl jsem vůbec tohle? něčí pláč nad mojí rukou pamět pro mé ruce mé ruce na tvé dlani na zdi s modlitbičkou na čemkoliv jen pro sebe čehokoliv z posledního dne - A přitom vím že oči babičce už podruhé nezatlačím |