víte posledních pár měsíců
mi připadá že si nežiju
neplavu nikde v mracích
a nevracím se zpět
do dětí ani do stromů
prostě jenom tak nežiju
často poslouchám hudbu
a dnes když se mě náhle
zmocnili vize
prožíval jsem kousek po kousku
zvuky a uvědomoval si tu jejich
krásu
je k smíchu že jsem cítil
aztéky jak tančí v kruzích
a bal jsem se na ně usmát nebo
dokonce si šáhnout na vítr který svými
těly vířili
tu krásu kterou nechytíte
v praskajícím skle
přesto neveřím že jsem nemocný

nepíšu básničky zahloubávám se
a tisknu křeslo které mi
jeden přítel závidí
za kolik ho prodáš dívá se na mě
a stejně dobře jako já ví že ho neprodám
lidská kůže už se nemění totiž
ani nedává za hubičku ty vize
protínají mé dennosti
možná je to z toho chlastu
který mě už ani nevnímá
protože piju a už předem jsem sám
na sebe zdrcenej že se zase odávám
umělému lhaní si do očí
nevěřím že nejseš nemocná
svastiko v lahvi svítící
jako meteor nad seinou
když se uhasíš a vykouzlíš
zelenou baletku s hůlkou
která křičí nedotknu tě
absinthméééén

kouř marihuany tlukot spánků
zatmění slunce v očích
a slunečnici na které se už nesedá
jsou zrezivělé jako pláty
stánků tržnic
zrezivělé jako ten kouř
zrezivělé a zadřené s mojí
šponou do kůže a
ne a ne vypadnout
do kočárků kolemjdoucích
mátoh
isabelo jsme oddáni
a stáváme se sluncem
koukáme na zapomenuté jezero
všechno je to tak veselé
a na hladině plují ryby
a pláčou diamantové slzy
ploutvemi kreslí nože
a když zapomenuté jezero zamrzne
chodí po něm mladí
sebevrazi
sbírají namalovené nože a nosí si je domů
svým mudrcům aby jim
přeřezali lana od mostu
nad chichot eveňů
a rozřezané ruce od ledu

nevěřím že kouř marihuany je nemocný -
možná v to jenom doufám Ledovou krví

těch posledních pár měsíců
se nedá zapomenout asi je
to škoda všechny ty lahve
papírky sny prohoněné vocasy
nic takového víte ve skutečnosti
nejsem nemocný ani nemohoucí
jenom tak trochu starý ale
to přejde s poslední snůškou
šalvěje a tichem za plíce
které se proslzí
když slíbim si
že začnu novej život tenhle pátek
poté opět zapomenu
můj novej život se usměje
a ulehne vedle dalších
nových životů dalších starých lidí
skrytých na kolejích a počká až
pojede vlak a mohl ho přejet

oni totiž nejsou nemocní
jen hledají své nové životy
a nechají si téct sliny na židovská označení
3685421 vklíněné žhavým uhlím do kůže